Vymetání euroskokanů
Spolu chce v eurovolbách posílit svou značku na úkor kandidátů, úspěch to nepřinese
Volby do Evropského parlamentu se kvapem blíží, a byť jsou i politologickou terminologií označovány za druhořadé, mohou ledacos zajímavého napovědět též o příštích volbách do Poslanecké sněmovny.
Minulý týden se objevil průzkum preferencí od agentury Ipsos pro televizní stanici Euronews. A potěšil vlastně skoro všechny kromě koalice Spolu, až druhé s 21,6 %. Nejlépe si v něm vedlo hnutí ANO s více než 26 %, třetí STAN se přiblížil na dohled metě 15 %, čtvrtí Piráti překonali procent jedenáct. Mandáty by dále získala též koalice SPD a Trikolory i formace „Stačilo!“komunistky Kateřiny Konečné, kde kromě ní ovšem figurují například též expirát Ondřej Dostál či Petra Rédová, covidová dezinformátorka a přeběhlice od Jindřicha Rajchla a jeho PRO. Těsně pod pětiprocentní klauzulí uvázla Přísaha Roberta Šlachty v koalici s Motoristy sobě. Agentura Ipsos indikovala volební účast okolo 30 %, tedy zhruba stejnou jako u posledních voleb do EP v roce 2019.
Vláda potřebuje budíček, ne hlasy
Samozřejmě, jde o, řekněme, vstupní měření rozložení sil a kampaň se teprve rozbíhá, leč uvedené výsledky mají zhruba oporu ve skutečných politických náladách veřejnosti a horší než očekávaný výsledek Spolu, dosti kontrastující s velmi pěknými preferencemi hnutí STAN, odráží řadu problémů, s nimiž se zmíněné uskupení potýká.
Spojily se v něm totiž strany jednoznačně fandící evropské integraci (TOP 09 a KDU-ČSL) s euroskeptickou nebo, jejím vlastním slovníkem vyjádřeno, eurorealistickou ODS. Ovšem za cenu obroušení hran, například a zejména v otázce přijetí eura.
Voliči tak ale (zatím) postrádají jasné sdělení, proč dát hlas zrovna Spolu – pokud tedy nechtějí nepřímo podpořit vládu Petra Fialy a dát najevo, že se jim spolupráce těchto tří stran líbí. Fialův kabinet však vyvolává rozčarování i mezi svými příznivci a Marian Jurečka již evidentně odrazuje i jádro lidoveckého elektorátu. Obecně jsou voliči vládních stran spíše přesvědčení, že vláda potřebuje pořádný budíček, nikoliv automatickou podporu, navíc v hlasování, které s domácím vládnutím příliš nesouvisí.
S Nerudovou, ale bez Fischera
Kompromisní spojenectví obhájců a kritiků EU pak také může část voličů motivovat k výběru jednoznačněji formulované alternativy. Proevropští voliči mají k dispozici Piráty i STAN, euroskeptici Petra Macha, lídra koalice Trikolory a SPD.
Příznivci Danuše Nerudové, jež vede společně s Janem Farským listinu STAN, získali též možnost prosadit ji do nějaké funkce, když to s Pražským hradem nevyšlo.
A zatímco STAN staví na relativně populární aspirantce na prezidentské křeslo, koalice Spolu si hledí hlavně důkladného vymetení všech potenciálních skokanů ze zadnějších částí volebního lístku. Na což doplatil v dané chvíli asi nejpopulárnější lidovec Hayato Okamura, skoro až protikladný bratr šéfa SPD Tomia.
Pokud by se na kandidátní listině ocitl kdesi vzadu, hrozilo by, že přeskočí někoho z předních řad, nejen někoho z lidovců, ale i z ODS nebo TOP 09. Logické řešení postavit potenciálního tahouna opravdu do popředí celého spřežení však patrně narazilo hlavně v jeho domovské „stáji“, poněvadž současný lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský, číslo čtyři na listině Spolu, by tak sestoupil až na číslo sedm, tedy někam na hranu zvolení.
Z podobných důvodů za Spolu coby nominant KDU-ČSL nekandiduje ani senátor Pavel Fischer, mimochodem prezidentský kandidát s jistým voličským potenciálem, který se Andrej Babiš před druhým kolem souboje o Hrad snažil uhranout pomocí Pražského Jezulátka. A nominaci TOP 09 nezískal ani Miroslav Kalousek.
Každý ze zmíněné trojice Okamura, Fischer a Kalousek je dost odlišný. Kalousek pak skutečně kontroverzní, nicméně každý z nich by patrně prokázal schopnost nalákat na kroužky pro sebe i hlasy pro celé Spolu. A když poněkud unylá a sešněrovaná Spolu neporazí Babišovo ANO ani na hřišti, jež by pro ni, vzhledem k sociálním charakteristikám jejího elektorátu, mělo znamenat výhodu, sama si tak snadno uštědří ránu pod čarou ponoru. Snaha o marketingové posílení značky Spolu ve volbách, pro které se jinak moc nehodí, se tudíž může snadno stát kontraproduktivní.
Pokud by se Hayato Okamura na kandidátce ocitl kdesi vzadu, hrozilo by, že přeskočí kandidáty lidovců, ODS či TOP 09 na předních místech
Předem upečené kandidátky
Z aktuálního „vymetání skokanů“i z případu koalice PirSTAN z posledních parlamentních voleb též přímo čiší zásadní rozpor mezi dvěma jinak zcela správnými požadavky na volební systém: aby podporoval vznik koalic a voličům poskytoval možnost promluvit i do pořadí kandidátů, jež se „upeče“v partajních sekretariátech. Alespoň dílčí řešení by možná představovala novela volebního zákona, aby v případě koalic mohli preferenčními hlasy obdaření kandidáti přeskakovat pouze své spolustraníky v rámci dané kandidátní listiny, nikoliv kolegy a kolegyně z jiných koaličních stran.
Avšak ani tak bychom se v letošních eurovolbách s (lidoveckým) Okamurou, Fischerem ani Kalouskem na kandidátce Spolu asi nesetkali…