Evropa z Houellebecqova románu
Zastánci multikulturalismu a progresivismu škodí nechráněné Evropě, která bude brzy hlasovat o migračním paktu
Román Podvolení spisovatele Michela Houellebecqa vyvolal zájem nejen ve Francii. Paradoxně kniha vyšla v roce 2015 právě v den, kdy světem otřásl teroristický útok na redakci týdeníku Charlie Hebdo. Ve své politické fikci autor tepe vadný multikulturalismus a předpovídá Francii a Evropě islamizaci. Na obálce knihy čteme: „Zásadní je, že nás v románu islamisté neobsadí, nedojde k žádné krvežíznivé invazi, ale že v zajetí křesťanské morálky se jim sami podvolíme…“
Román ventiluje palčivý problém s těmi přistěhovalci, kteří zneužívají pohostinnost, nemají zájem se integrovat a hrozí kolonizovat hostitelskou zemi. Nejvíce je zasažena Evropa, kam minimálně od roku 2015 směřuje masová migrace z jiných civilizačních okruhů, zvláště z Blízkého východu, Afriky a části Asie.
Univerzální nadstátní občan
Proč dnešní Evropa čelí nebezpečí, vyplývající z logiky střetu civilizací? Mnohé vychází z progresivistické ideologie, jež ovládla mysl místních elit a veřejný prostor. Ta má ambici revolučně přeorat unikátní vztahy, které se utvářely na kontinentu po staletí. Namísto národního domova nabízí evropský superstát. Namísto ochrany hranic vítá miliony přistěhovalců z jiných civilizací, vyznávajících těžko slučitelné náboženské a kulturní hodnoty. Namísto rodinných svazků muže a ženy klade důraz na množství a variabilitu pohlaví, takzvaný transgender.
Jinak řečeno, namísto svébytných evropských národů nabízí utopii univerzálního Evropana či světoobčana, zbaveného národnosti, náboženství, rasy a jednoznačného pohlaví. Místo přirozené vzájemnosti a solidarity propaguje bezbřehé moralizování a humanitářství. Místo pozemských radostí hlásá odříkání a světlé zítřky. Místo plného života preferuje bytí za zdmi planetárního kláštera, kde panuje globální řád.
Jestliže přijmeme víru, že v zájmu světového dobra je třeba smazat rozdíly mezi lidmi, pak ztrácejí smysl všechny hranice včetně těch mezistátních. To je ale fantastické popírání reality, strkání hlavy do písku s nedozírnými následky. Takové bezbřehé rovnostářství a humanitářství žene Evropu do civilizačního vakua, jež se stane snadnou kořistí agresivnějších kultur a náboženství.
Nové vyvlastňování Eurabie
Tentokrát se nechystá socialistické znárodňování půdy a továren zlým sedlákům a továrníkům, ale vyvlastňování národních států i náboženství, rasy a částečně pohlaví. Děje se tak ve jménu ustavení evropského Babylonu a osvícené nadstátní byrokracie s cílem uregulovat každého občana, každý hektar půdy a každou dojnou krávu. Kdo nesouhlasí, je označen za vnitřního nepřítele – zpátečníka a dezinformátora.
Jedná se o další náboženství, jež hlásá revoluční inženýrství a asketismus. Na začátku jsou světlé zítřky, na konci konflikty, chaos, rozvrat a rozpad. Sebepoškození přitom postihuje hlavně domácí obyvatelstvo. Pokolikáté ve své historii už Evropa ve jménu vyššího dobra rozvrací přirozené lidské vazby a občanskou organizaci?
Podle Houellebecqa vadná verze multikulturalismu plodí arabizovanou Evropu zvanou Eurabie. Že nemusí jít pouze o science fiction, ale jistý trend s nemalými riziky, o tom už psal přední politolog Giovanni Sartori. Červenou nití v jeho knize Pluralismus, multikulturalismus a přistěhovalci z roku 2001 jsou hranice – hranice států, hranice kultur, hranice tolerance, hranice moci a hranice mnohosti.
Dobrovolná a plíživá islamizace
Téma hranic je ústředním tématem i nyní v roce 2024. Evropská civilizace potřebuje střežit své hranice, zejména kvůli netolerantní větvi islámu a kvůli Ruskem a Běloruskem organizované migraci do Polska a Finska. Právě v těchto dnech se bude rozhodovat o migračním paktu Evropské unie. Česká vláda zaujala pozici chytré horákyně, když oznámila, že se zdrží hlasování. Ministr Martin Kupka k tomu podotkl: „Přibylo byrokracie, efektivní ochrana vnějších hranic a efektivní návratová politika se komplikuje.“
Houellebecq ve své politické fikci popisuje podvolení jako dobrovolnou a plíživou islamizaci Francie a Evropy. A jaká je realita? Podle průzkumu agentury INSA 71 % Němců považuje migraci ze silně muslimských zemí za vysoké bezpečnostní riziko. A Frankfurt nad Mohanem se stal prvním městem v Německu, kde letos slaví největší islámský svátek ramadán (od 10. března do 9. dubna), a to ve stylu vánoční výzdoby. Ve městě, kde žije 100 až 150 tisíc muslimů, což představuje téměř 15 % populace, o tom rozhodlo místní zastupitelstvo pod vedením Zelených a sociální demokracie. Frankfurt tak zdobí zlaté hvězdy, zářící půlměsíce, barevné orientální lucerny a obrovské nápisy „Šťastný ramadán“.
Protivlna konzervativismu
Jsou to spojené nádoby: progresivismus dláždí cestu islamismu. Evropská civilizace totiž nežije ve vzduchoprázdnu, s ostatními světovými celky si konkuruje. Jestliže však oslabuje svou vlastní identitu, zatímco ostatní ji posilují, pak ztrácí konkurenceschopnost. Jestliže vyklízí své pole působnosti, pak jej obsazují jiné populace s jinou kulturou, náboženstvím či etnicitou. To jsou přírodní, a tedy lidské zákonitosti, jež se nevyplácí podceňovat.
Kdy už zastáncům progresivismu dojde, že vyvracejí kořeny staletých společenských vazeb a tím narušují imunitu a obranyschopnost Západu? Kdy jim dojde, že na základě zákona akce a reakce vyvolali rozhořčení a do značné míry zplodili protivlnu obranného národního konzervatismu v podobě Fica, Okamury, Orbána, Wilderse, Meloniové, Le Penové, Alternativy pro Německo…? Ano, progresivisté jsou příčinou, nikoliv následkem. A že konzervativní protivlna bude pokračovat ve volbách do Evropského parlamentu, o tom málokdo pochybuje.
Pokrokáři tak dlouho zaváděli svůj bezbřehý humanismus, až narušili demografickou rovnováhu Evropy v neprospěch původního obyvatelstva a v neprospěch demokracie jako společenského uspořádání. Nezbývá než se ptát: Kam se řítíš, Evropo?
Kdy už progresivistům dojde, že narušují imunitu a obranyschopnost Západu a vyvracejí kořeny společenských vazeb?