Počátek „křeslámu“
VKolíně nad Rýnem, někdejším slavném městě Svaté říše římské, nyní metropoli s více než třemi desítkami mešit, se před několika dny rozzářily půlměsíce a barevné lucerny s nápisy „Happy ramadan“. Kolín soutěží s blýskavou nádherou Frankfurtu a celá Evropa jen s dychtivostí vyčkává, kdy se do soutěže zapojí i další metropole.
Již před rokem se takto obohatil Londýn. Právě jím se inspiroval frankfurtský radní Omar Shehata. Starostka města nad Mohanem Nargess Eskandari-Grünbergová nemohla zadržet své nadšení: „V časech krize a války jsou tato světla, která posilují soudržnost naší rozmanité městské společnosti, symbolem naděje pro všechny národy.“Připojila též obdivná slova o krásném gestu, které zastupuje mírumilovné soužití všech obyvatel Frankfurtu. Ke kolínské verzi tohoto pokrokového fenoménu píše německá fejetonistka Carolien Wissingová ve svém povinnou laskavostí oplývajícím příspěvku: „Kam se dostaneme, když zviditelníme i muslimské svátky? Možná směrem ke společnosti, která větu ‚Islám patří do Německa‘ nejen chápe jako lichotku, ale také ji naplňuje životem?“A dále: „Jak by bylo hezké, kdyby takových tradic, které vznikají zcela přirozeně, protože do Německa dorazil islám, bylo více.“
Létající hospoda
Zdá se až neuvěřitelné, jak téměř již po jedné dekádě od počátku velké migrační krize (2015) jeden téměř zapomenutý román Gilberta K. Chestertona z počátku 20. století (1904) píše scénář dnešní nové, tolerantní a otevřené Evropě. Při četbě satirického románu Létající hospoda jsme přítomni groteskně-snivé, quichotovské výpravě po Spojeném království fin-du-siécle, které ovládl islám. V důsledku toho britský parlament vynáší zákon o prohibici alkoholických nápojů. Osazenstvo tzv. létající hospody však zákazu uniká, neboť se se svou vývěsní cedulí, sudem whiskey a obrovským kolem sýra neustále přesouvá, a tak obchází nařízení vztahující se pouze na kamenné podniky. Kontrarevoluční skupina těchto dnešní terminologií „asociálních alkoholiků“v čele s hrdinným Irem se v rámci příběhu pokouší o státní převrat a návrat starých pořádků.
„Říkalo by se mu půlkříž“
Po úvodním horlivém výstupu tureckého kazatele o hospodách a jejich názvech netolerantních vůči muslimské komunitě jsme přítomni také setkání Společnosti Prostých duší. Dnešní optikou bychom mohli hovořit o jakési „hate-free“neziskovce. Na tomto setkání se od tureckého kazatele-mystika dovídáme námi netušené výhody kulturního obohacení, když jsme svědky promluvy k ženám o tom, jak pro ně může být mnohoženství inspirativní a výhodné. Celou řeč prorok korunuje geniálně absurdní řečnickou otázkou: ,,Jak by, přátelé, mohlo být (náboženství půlměsíce) neuctivé k ženám, když jim dovoluje, aby byly zastoupeny (v manželství) v tak velkém počtu?“
V „létajícím“hostinci si mezitím můžeme vyslechnout politicky nekorektní debatu. Hospodský Pumpa rozmlouvá s Irem, Patrickem Dalroyem, o velkolepé vizi jistého vlivného lorda, jenž vyjadřuje naději v jakési konečné (dnes by se řeklo asi ekumenické?) „splynutí křesťanství a islámu“. „A říkalo by se tomu křeslám, ne?“praví Dalroy. Po zmínce o novém návrhu instalovat na katedrálu sv. Pavla v Londýně půlměsíc s křížem Ir jen útrpně prohodí: „A říkalo by se mu půlkříž.“
Chestertonův anglický suchý humor je aktuální vždy, nadto působí příznivě v léčbě trudnomyslnosti. Ono břitké a úsporné, rádoby všední vykreslení nejbizarnějších situací nejlépe nastavuje zrcadlo lidskému šílenství davů, které by bez anglosaských mistrů slova ztratilo jediné východisko, tedy jak se nad ním v lepším případě chestertonovsky zasmát.
Šíření derivátu islámu
Co by říkal Gilbert K. Chesterton na londýnský, kolínský, frankfurtský či pařížský ramadán dnes? Představit si jej uměl. Co si ovšem představovat snad ani nemohl, je Evropa, v níž se po dvou Německem způsobených světových válkách opět z Německa, krom jiného, řízeně šíří dokonalý derivát křeslámu. Již za několik let se pod bruselskou taktovkou Německa a Francie v důsledku nového evropského migračního paktu a díky diplomatickým schopnostem českého ministra vnitra budeme moci i my před Velikonocemi připojit ke každoročnímu třicetidennímu postu a rozsvítit na Svatovítské katedrále zářivý půlkříž.