Věznice v průsečíku vzpomínek
Jak pojmout film o uherskohradišťské věznici, která svou neblahou proslulost získala zejména v polovině minulého století a v současnosti se řeší její důstojná budoucnost? Tvůrci snímku Vězení dějin Jan Gogola ml. a jeho o generaci mladší student Matěj Hrudička se nespokojili s běžným faktografickým dokumentem. Vytvořili barvitou a inspirativní úvahu nad chátrající budovou, kterou naplnili výmluvnými i překvapivými setkáními a situacemi.
Odkrývají jednotlivé vrstvy paměti místa, které bylo v době komunistického teroru svědkem utrpení a krutostí, ale mnozí lidé si je pamatují i jinak: i z oné pohnuté doby má docela nevinné vzpomínky třeba žena, která tam jako malá chodila za otcem do práce. Pro pozdější generace byl areál bývalé věznice a justičního paláce už jen místem, kde sídlila střední uměleckoprůmyslová škola a kam se chodilo do družiny a školní jídelny. A pro ty, kdo jsou mladí dnes, je prázdná budova nejčastěji jen záhadnou hmotou, dokud se třeba díky filmařům nedozvědí více.
Všechny tyto pohledy se ve Vězení dějin potkávají a připomínají nevyhnutelnou proměnlivost genia
loci. Není to výčitka, že pozdější generace nevnímají minulost, spíš výzva k tomu, aby se ji pokusily objevit, pochopit a přidat ke své vlastní zkušenosti. Dnešní studenti hradišťské uměleckoprůmyslové školy se tak potkávají s jejím někdejším absolventem Vladimírem Kokoliou
a pod jeho vedením otiskují historií prodchnutý prostor do svých projektů. Zvuk bývalé věznice zase pro své chystané oratorium prozkoumává Jiří Pavlica.
Samozřejmě ale těžiště snímku spočívá ve vzpomínkách těch, kdo areál znali z jeho nejhorší stránky. Jako pozdější psychiatrička
Vlasta Černá, která se ocitla v uherskohradišťském vězení poté, co jako sedmnáctiletá pomáhala v roce 1950 knězi, když uprchl po zadržení StB. Ve filmu debatuje s režisérem Jiřím Svobodou – polistopadovým předsedou komunistické strany, ale také tvůrcem filmu Jen o rodinných záležitostech, který na samém sklonku komunistické éry otevřeně zobrazil teror 50. let. A natáčel se právě v uherskohradišťské věznici.
Tento motiv je v dokumentu významný a vede k další rovině úvah. Zdevastovanému prostoru bývalé vězeňské kaple dominuje rudá hvězda a notorický nápis „Proletáři všech zemí, spojte se!“. Pro příchozí je to autentický a mimořádně příznačný doklad arogance minulého režimu. Ovšem tato výzdoba tu vznikla právě až pro Svobodův film... Jak je to tedy potom s pravdivým obrazem historie? Může být případně takovéto umělecké dotvoření pravdivější než skutečnost?
Výčet účinkujících a jejich pohledů na bývalou uherskohradišťskou věznici tímto zdaleka nekončí. Některá setkání jsou silná, jiná možná nevyšla přesně tak, jak tvůrci doufali, některé příspěvky (třeba ty ministerské) by ve filmu nescházely. V úhrnu však Vězení dějin jednoznačně boduje svým neotřelým přístupem a nepochybnou vypovídací hodnotou.
Vězení dějin
ČR 2023
Režie: Jan Gogola ml., Matěj Hrudička
V předpremiérách nyní uvádí festival Jeden svět, distribuční premiéra 18. 4.