Válkovy zázraky

S nedostatkem lékařů nelze rozšiřovat péči

Jedna zdravotní inovace střídá druhou, alespoň v představách ministra Vlastimila Válka. Samotné změny mohou být dobře myšleny, ať již jde o placení zákroku v „balíčcích“, nebo o zavádění center primární péče. Problém je v tom, že každý plán narazí na realitu, a pokud neudržíme velmi striktní vymáhání jeho dodržení, pro pacienty ani pro systém přínosem nebude.

U placení v balíčcích za jednotlivé diagnózy se již dříve vynořila pochybnost, zda nebudou zdravotnická zařízení odmítat pacienty s komplikovanějšími diagnózami, kteří by se za cenu balíčku nevyplatili. Další otázkou je, kdo zkontroluje, zda například následná rehabilitace placená v balíčku doopravdy proběhla, nebo ji někdo pouze vyúčtoval.

Když vidíme, kolik toho nefunguje v našem zdravotnictví, zejména v neprospěch pacienta, pak nad obavami nelze jednoduše mávnout rukou.

Centra primární péče jsou jistě skvělou myšlenkou, ovšem ta předpokládá takovou maličkost jako dostatek kapacit. Jak chcete pomoci třeba s prevencí alkoholu, když není dost lékařů, kteří by pomohli akutně závislým? Nota bene u spousty diagnóz je primární spolupráce pacienta a jeho možnosti (to platí dvojnásob u závislostí či obezity). Když je někdo udřený a žije z ruky do úst, jsou některé výživové návody jen hraběcími radami. Příčinou spousty nemocí je náš nezdravý životní styl, jenže ten začasté nelze snadno změnit, protože většina z nás si tento životní styl dobrovolně nevybrala, nutí nás k tomu systém, primární je pracovní výkon, uživit sebe a rodinu.

Pokud by se Vlastimilu Válkovi povedlo zlepšit prevenci, či dokonce nastavit takový systém, který by nás (pacienty) na problémové chování upozornil a pomohl nám je změnit, mohl by mít nehynoucí zásluhu jako jeden z největších reformátorů. Jenže zkušenost nám napovídá, že u tohoto pána a jeho přátel sledujeme jen další potěmkinovský pilotní projekt, kterým se bude pan ministr jalově chlubit.