Putin to myslí vážně
Americká analýza předpovídá ruský útok na NATO už za pár let
Americký bezpečnostní think tank ISW (Institut pro studium války) ve svém středečním brífinku upozornil, že ruský prezident Vladimir Putin nejspíš podniká přípravné kroky pro vojenský konflikt s NATO – snad již před koncem této dekády. Američtí analytikové to vyvozují z jeho snah stabilizovat ruský finanční systém, a to i za cenu konfliktu s lidmi, kteří jeho režim drží u moci – mocnými miliardáři s politickým vlivem známými jako silovici.
Není jediný důvod, proč by měl Putin riskovat, že si sám podřízne větev kvůli válce na Ukrajině, tvrdí Američané. Kvůli velkému konfliktu se státy Aliance, jenž by nepochybně představoval největší výzvu jeho dosavadního vládnutí, však ano.
ISW si dále všímá, že Putin pokračuje v reorganizaci ruských branných sil a v tvorbě nových jednotek na úrovni divizí, armád i armádních sborů. To podle nich značí přípravu na větší konflikt v budoucnu, nikoli s ohledem na válku na Ukrajině.
V současnosti prý Putin pro takto velká uskupení vojska nemá výzbroj ani vojáky. V budoucnu by je ale mít mohl, což značí další fáze ruské mobilizace a celkové přebudování ruské společnosti na válečnou – takto velký krok Američané opět interpretují jako logický pouze za předpokladu, že Kreml chystá konflikt s ozbrojenými silami NATO, nikoli s Kyjevem. Nelze ho sice očekávat v bezprostřední budoucnosti, ale mnohem dříve, než se dosud myslelo. ISW tu cituje mimo jiné výroky polských a dánských vládních činitelů, již předpovídají útok na stát NATO snad již v roce 2026 či 2027.
Jeho jediná myšlenka
Nepodceňujme tyto hlasy. Válka mezi NATO a Ruskem se nám na první pohled zdá jako událost z říše sci-fi. Tak se nám ale před únorem 2022 jevil i plný konflikt na Ukrajině – a byli to mimo jiné právě američtí a britští zpravodajci, kdo tehdy zdůrazňoval, že to Putin myslí vážně. Na rozdíl od německé, francouzské nebo české rozvědky spolu anglofonní bezpečnostní služby sdílejí většinu svého „intelu“, tedy tajných informací. Této iniciativě se říká Five Eyes a jsou do ní dále zapojeny zpravodajské služby Kanady, Austrálie a Nového Zélandu. Existuje tedy vždy dobrý předpoklad, že právě tyto státy jsou informovány lépe než kdokoli jiný.
Think tanky typu ISW zůstávají věcné a nepouštějí se do spekulací. Komentátoři britských a amerických deníků jdou ale mnohdy dál a všímají si, že Putin, který si nedávno pojistil dalších šest let u moci, už žije jen pro jedinou myšlenku – konflikt se Západem, který chápe jako ztělesnění všeho zlého na tomto světě.
Nadcházející válku vnímá dialekticky – jako vyústění historického vývoje, který proti sobě staví kolonialistický a imperialistický Západ a v jeho podání panensky čisté Rusko, jež je posledním obráncem zbytku světa proti hrozící nadvládě Ameriky a jejích spojenců. Nakolik této pohádce Putin sám věří, či se jedná jen o cynický kalkul, zůstává otázkou. Existuje ale dobrý důvod se domnívat, že zbytek svého života zasvětil její realizaci.
Byť nechtěně, někteří evropští lídři svou rétorikou k jeho plánu přispívají. Nedávné výroky francouzského prezidenta Emmanuela Macrona o potenciálním vyslání vojáků NATO na Ukrajinu vyzněly jako hrozba eskalace ze strany Západu. Je vcelku jedno, že pachatelem agrese je samozřejmě Rusko, a to včetně řady dobře doložených válečných zločinů. Ruskému režimu podobná slova umožňují udržovat dojem, že je to Západ, kdo je tu v ofenzivě, a Kreml se naopak brání proti jeho neustálému pochodu na východ.
Právě tento narativ je pro Putinův režim životně důležitý, poněvadž mu umožňuje držet společnost ve strachu a v budoucnu skrze něj mobilizovat další stovky tisíc vojáků – kdo by přece nešel bránit vlast, když jí zlé NATO hrozí zničením? Možná, že se tu Putin inspiroval u svého předchůdce Josifa Vissarionoviče Stalina, jenž po napadení Hitlerovým Německem velmi pragmaticky burcoval k obraně matičky Rusi, nikoli k boji za komunistické ideály proti fašismu, jak tvrdila pozdější sovětská propaganda.
Válka mezi NATO a Ruskem se nám na první pohled zdá jako událost z říše sci-fi. Tak se nám ale před únorem 2022 zdál i plný konflikt na Ukrajině – a byli to mimo jiné právě američtí a britští zpravodajci, kdo tehdy zdůrazňoval, že to Putin myslí vážně.
Lehkovážnost není namístě
Pro nás a zbytek Evropy to znamená jediné. Časy blahobytu a bezstarostnosti jsou nenávratně pryč. Není důvod strašit a propadat panice – lehkovážnost ale rovněž není namístě. Válka reálně hrozí a za Evropu (včetně České republiky) ji nikdo nevybojuje. Spojené státy tu jistě budou jako její klíčový spojenec, ale je zároveň možné, že budou mít plné ruce práce v Pacifiku, kde Čína hrozí před koncem této dekády napadnout Tchaj-wan.
Jak známe z historie: velké konflikty zpravidla nikdo nechce a ani je nepředpovídá. Nakonec se ale stanou, protože události se svým původním hybatelům vymknou z rukou.