Nejlepší učitel neexistuje. Dobrý ano
Organizátorka učitelského ocenění GTP Hana Matoušů o zákulisí volby nejinspirativnějších pedagogů České republiky
Již sedm let existující učitelské ocenění Global Teacher Prize Czech Republic (o kterém organizátoři neradi mluví jako o soutěži) letos obdrželo rekordní počet nominací i samotných přihlášek. Manažerka GTP CZ Hana Matoušů z informačního centra o vzdělávání EDUin, která projekt vypiplala od plenek, prozradila, jaké bylo hledání inspirativních pedagogů dřív a jaké je dnes. „Kladli jsme například velký důraz na inovativnost výuky, ale nabízí se otázka, co jsou to vlastně inovace a zda je to to nejpodstatnější,“říká.
Global Teacher Prize je globální projekt, který vznikl před deseti lety. V sedmnácti zemích se vyvinul do určité místní varianty. Podle toho, co vím, je česká mutace dost propracovaná. Děláte něco navíc oproti mateřské soutěži, jejíž značku nesete?
LN
Děláme. V globální soutěži se posuzuje jen přihláška, u nás mají porotci k dispozici daleko více materiálu včetně záznamu z hodin a individuálních rozhovorů s učiteli, kteří projdou prvním kolem výběru.
LN Co si EDUin, který GTP do České republiky importoval, od tohoto projektu na začátku sliboval?
Zvýšení prestiže učitelského povolání. Chtěli jsme podnítit šikovné mladé lidi, aby šli studovat učitelství a byli na to hrdí. A také, aby si veřejnost uvědomila, že na učitelích opravdu záleží, že není jedno, kdo děti učí a jak. Chtěli jsme, aby studia pedagogického oboru byla brána podobně prestižně jako studia medicíny, aby do škol mířili potenciálně kvalitní učitelé. Také aby ti, co studují učitelství, opravdu šli učit. Potýkáme se v České republice s nedostatkem učitelů a jejich průměrný věk je dost vysoký. To byla ve zkratce počáteční úvaha, ale na ní to neustrnulo. GTP CZ se mění a reaguje na to, jak se české školství vyvíjí. Tedy: základní myšlenka zůstává, mění se forma, která ji naplňuje.
A konkrétně?
LN
Postupně se zpřesnila kritéria výběru semifinalistů a finalistů. Zajímáme se víc do hloubky, jak pracují v hodině s dětmi, jaké si kladou cíle, jak pracují na sobě a jak jsou aktivní v učitelské komunitě. Důležité je i to, aby dokázali svou práci reflektovat a cítili se dobře v roli někoho, kdo inspiruje kolegy. Někdo je prostě výborným učitelem, ale mluvit na veřejnosti o tom moc nechce. Účast v GTP ale přináší i tuhle komunikační dimenzi. Je strašně cenné, když o učení ve veřejném prostoru mluví dobří učitelé, když se stanou ambasadory toho, jak učit dobře. Pak už to není takové to „co by se mělo, jak by se mělo“, ale přímá zkušenost konkrétního člověka, která je výsledkem každodenní práce na sobě.
LN Každá doba akcentuje ve vzdělávání jiná témata. Teď je to například wellbeing. Reflektuje GTP CZ aktuální trendy?
Poslední ročník zrovna s tématem duševního zdraví a wellbeingu rezonoval. Vítězem se stal Roman Gottlicher, učitel občanské výchovy a dějepisu a také výchovný poradce s psychoterapeutickým výcvikem, který působí na obchodní akademii a průmyslové škole ve Frýdku-Místku. Roman mimochodem od učitelství zběhl a založil fitness centrum, ale po dvanácti letech se do školství vrátil. Žáci v něm vidí pozitivní model a skvělého učitele, do soutěže ho přihlásili oni. Nebojí se mluvit
ani o tom, že sám trpěl depresemi a co mu pomohlo se z toho dostat.
LN Je obvyklé, že učitele přihlašují žáci?
Rodiče žáků i samotní žáci, to je nejčastější. Případně kolegové nebo vedení školy. Nominace jsou často myšlené jako poděkování danému učiteli za jeho práci. Nominující mohou napsat nominovaným osobní vzkaz, ale i zůstat v anonymitě, když chtějí. Někdy jsme svědky dojemných příběhů jak z Pošty pro tebe. Například jednou ten, kdo nominoval, nechtěl uvést jméno. Nominovaná učitelka byla velmi potěšená a poprosila nás, abychom nominujícímu předali její poděkování. Se vzkazem, že nejraději by byla, kdyby mohla poděkovat osobně. Stala jsem se prostředníkem a dotyčné osobě toto vše napsala. Ta mi pak zavolala: Dobře, tak já se jí ozvu. A pak mi volala znovu, co bylo dál... Je to krásné, být uprostřed takových emocí.
LN Nominace mají tedy hodnotu samy o sobě, ale přihlášku nakonec musí podat každý navržený učitel sám, je to tak?
Ano. A přihlásit se může i někdo, koho nikdo nenominoval.
Předpokládám, že ne každý nominovaný učitel se nakonec přihlásí.
LN
Ano, tu hozenou rukavici samozřejmě zvedne jen někdo.
LN počtem nominací a počtem přihlášek?
V každém ročníku je to jinak. V jednom roce se přihlásil skoro každý druhý učitel, ale v jiném roce je to třeba každý šestý.
V tomto roce jste dostali rekordní počet nominací i přihlášek. Kolik přesně?
LN
Nominací bylo letos 1274, loni 490. Přihlášek jsme dostali 283, což je oproti loňsku téměř dvojnásobek. Druhý nejvyšší počet přihlášených byl v roce 2020 – konkrétně 183.
LN Přispívá k tomu i spot, kterým se ocenění každý rok prezentuje? Ten letošní se šířil jako blesk.
Je fakt, že jsme z toho byli sami vykulení. Nevěřili jsme vlastním očím a nejdřív jsme i trochu pochybovali, jestli ta lavina desetitisíců lajků a sdílení není nějaká chyba v systému. V roce 2020 jsme taky měli úžasný spot, ten ale úplně zapadl – z pochopitelných důvodů, společnost měla jiné starosti, byl covid. Neboli o tom, jestli bude spot úspěšný, nerozhoduje jen jeho kvalita, ale taky to, jak se trefí do společenské nálady. Roli hraje víc věcí. Nicméně letošní spot vidělo na sítích asi půl milionu lidí. Pak jsme tedy nasadili i reklamu a běžel v televizi, takže celkově ho vidělo asi půl dospělé republiky. A taky souvisí s wellbeingem, tematizoval strach ve škole jako překážku učení.
LN Teď pracujete na vyhodnocování přihlášek. Jak to probíhá?
Máme tři kola hodnocení. Na celý ten cyklus od uzavření přihlášek do uzavření hodnocení padnou tři měsíce. V prvním kole každou přihlášku přečte osm hodnotitelů. Celkově je hodnotitelů přes devadesát. Jsou to většinou zasloužilí učitelé, ředitelé a jiní aktéři ve vzdělávání. V této fázi se zkoumá, zda přihláška naplňuje všechny stanovené podmínky. Kritéria se bodují a uchazeče algoritmus seřadí do žebříčku, z nějž buď postoupí, nebo ne, do semifinále. Dbali jsme na to, aby přihlášku
dostalo do ruky co nejvíc lidí, protože ne každý měří stejným metrem, někdo hodnotí přísněji, někdo méně přísně. I když hodnotitelé mají instrukce a používají bodovou škálu, jsou to lidé, ne stroje – a přihlášky také nejsou jen strohé dotazníky, přihlášení popisují svůj profesní život.
Kolik vzejde z prvního kola semifinalistů?
LN
Dále postupuje 30 až 32 učitelů. V druhém kole se systém mění. Patnáct až dvacet hodnotitelů si prostuduje všechny přihlášky, aby měli celkový obrázek. A při tom si sestavují svůj seznam finalistů. Kromě toho se v této fázi s každým ze semifinalistů telefonicky spojím. Volám více lidem, než kteří pak jdou do semifinále, ale semifinalistům všem. Jde o krátký, pěti- až desetiminutový rozhovor, kde nás zajímá jejich bezprostřední reakce. Je to zcela nepřipravené a dobře se z toho pozná, jestli to, co napsali v přihlášce, učitelé i žijí. A také jestli jim nevadí o tom mluvit.
Kromě toho nám každý z nich posílá nahrávku své hodiny, pořízenou vlastními silami, klidně jen na mobil. Musí to být zhruba dvacet minut kontinuální výuky. To je další podklad pro hodnotitele, který jsme zavedli loni. Cítili jsme potřebu toho o semifinalistech vědět víc. Finalisty od samého začátku navštěvujeme v hodinách a bylo by skvělé takto vyjet i za semifinalisty, ale to není v našich silách a asi by to porota ani „neukoukala“. Tohle se nám zdálo jako dobrý kompromis. I z takového amatérsky pořízeného materiálu se už dá leccos poznat. Zároveň to soutěžící nutí vystoupit z komfortní zóny, mají na zaslání videa jen deset dní a nemohou si to moc nacvičovat, takže je to celkem autentická zpráva o nich.
LN Semifinalisty vyhlašujete veřejně?
Ano, všichni mají na našich stránkách svůj medailonek.
LN A z těch se vybere deset finalistů, za kterými pak jede výprava a navštíví jejich hodinu?
Ano, během čtrnácti dnů je musíme objet my z EDUinu a tvůrci záznamu, který na místě pořizujeme. Ten pak slouží členům poroty. Kromě záznamu s nimi na místě děláme krátký rozhovor, ve kterém ukázkovou hodinu reflektují. A každý z finalistů navíc absolvuje asi půlhodinový až hodinový online rozhovor se všemi členy poroty.
LN Vy jste ta, kdo je s přihlášenými v kontaktu nejčastěji. Dokážete odhadnout, kdo se dostane do finále, či dokonce kdo zvítězí?
Samozřejmě si to soukromě tipuji a ano, docela se mi to daří uhádnout nebo předpovědět. Když pak vidím finalisty učit, často se trefím i do toho, kdo bude na prvních třech místech.
Kdo jsou členové poroty? V mezinárodní GTP jsou to lidé různých povolání. Otázka je, nakolik pak umí poznat dobrého učitele. Jak to je u nás?
LN
Taky jsme chtěli mít zástupce různých profesí, protože i pohled zvnějšku je důležitý. Zároveň jsme ale vybrali lidi, z nichž všichni mají co do činění se vzděláváním. Když to například byl někdo z byznysu, zároveň učil na ČVUT.
Naše porota je početná, asi třináct lidí, z nichž většina jsou učitelé a odborníci na vzdělávání, ti garantují odbornost. Za tohoto stavu podle nás neškodí, ale naopak prospívá, pokud je mezi porotci
i pár neodborníků: vědkyně, novinář, někdo z obchodní sféry.
Stává se, že porotci bojují za své kandidáty, nebo panuje spíš shoda?
LN
Nějaké výrazné rozpory jsem nezažila. Hodně pomáhá, že po každém online rozhovoru s finalisty mají porotci poradu a bezprostředně sdílí své dojmy a postřehy.
Procedura je pak taková, že si má každý rozmyslet, kdo by podle něj mohl být vítěz, a není to omezeno jen na jednoho člověka. Takto se ukáže, která jména se objevují nejčastěji, a o nich se dál diskutuje. Tenhle systém vede k velké shodě. Mohu potvrdit, že nikdo z porotců neodchází od stolu naštvaný s tím, že se rozhodlo nesmyslně.
Ještě mě zajímá, jaká je proporce mezi muži a ženami v přihláškách ve srovnání s tím, kdo pak jde do semifinále a do finále.
LN
Jaký je asi poměr mezi Zajímáme se, jak učitelé pracují v hodině s dětmi, jaké si kladou cíle, jak pracují na sobě a jak jsou aktivní v učitelské komunitě
Žen se do GTP CZ hlásí víc než mužů, ale v semifinále a finále už je skóre vyrovnanější. Je to více méně skoro půl na půl.
Žen se hlásí víc, ale v semifinále a finále už je skóre vyrovnanější. Je to více méně skoro půl na půl. Ale byla bych velmi opatrná v tom to nějak interpretovat.
A kdybyste musela?
LN
Možná se dá říct, že jelikož je mužů ve školství o dost méně než žen, ti, co tam jsou, mají pro to častěji nějaký silný důvod, je za tím možná častěji nějaká osobní vize.
LN Slyšela jsem, že zabodovat v GTP CZ není vždy jen pozitivní věc. Je pravda, že někteří finalisté či vítězové narazili na nepřízeň svých kolegů poté, co se vrátili do své školy ověnčeni vavříny?
Bohužel se to stává. Ve sborovnách jsou i lidé, kteří berou něčí úspěch jako známku svého neúspěchu a těžce ho nesou. I pro samotné vítěze je někdy obtížné stát si za svým úspěchem, netvářit se, že se dostali do finále nějakým omylem, jen aby měli klid. Někteří učitelé ze svých škol po ocenění dokonce odešli, necítili se tam dobře. Na novém místě jsou spokojení, ale je škoda, že opustili školu, kde vyrostli a které mohli ještě hodně dobrého dát.
To je jeden z důvodů, proč nepoužíváte slovo soutěž, ale ocenění? Ale soutěž to nakonec přece jen je, nebo ne? Má své první, druhé a třetí místo a deset finalistů.
LN
S oblibou říkám, že GTP CZ má jisté parametry soutěže. Ale učitelství není sport, nejde změřit, kdo doběhl do cíle nejdřív, kdo doskočil nejvýš nebo nejdál. Nelze říct, že je někdo „nejlepší učitel“, to je nesmysl. Nejlepší pro koho? Nejlepší v čem?
Ale co lze říct, je to, že je někdo dobrý učitel a že může být inspirací pro ostatní, potažmo pro celý vzdělávací systém. A o to nám v GTP CZ jde – nalézt učitele, kteří nás všechny mohou inspirovat a mohou posouvat školy do co nejlepší kondice.