Gaza, Moskva a mír

Proč je jinde cílem to, co je na Ukrajině hrozbou?

Dějí se věci nečekané. Vladimir Putin přiznal, že páteční teroristický útok spáchali islamisté. USA se v Radě bezpečnosti OSN jen zdržely (nebyly proti) při hlasování o rezoluci žádající okamžité příměří ve válce Izraele s islamistickým Hamásem. Je těžké to srovnávat. V Pásmu Gazy je opravdu humanitární průšvih, to není výmysl. Ale kdyby nebylo pozemní ofenzivy, mohl by Izrael v tamních úkrytech i nemocnicích zneškodnit tolik hamásovců? Co s tím?

Tu nelze najít okamžitou a jednoznačnou odpověď. Přesto je právě po takových odpovědích sháňka. Řekne-li slovenský premiér Fico, že válka na Ukrajině nemá vojenské řešení, neboť nelze porazit jadernou velmoc, dostane cejch rusofila i „chcimíra“. Řekne-li německá ministryně zahraničí Baerbocková, že konflikt mezi Izraelem a Hamásem nemá vojenské řešení, a žádá okamžité příměří, sklízí chválu. To je pozoruhodné. Zatímco ve válce na Ukrajině platí „mír“za sprosté slovo, ve válce s Hamásem působí „mír“jako kýžený cíl. Přitom v obou případech by nahrál agresorovi.

I takto se projevuje volební kampaň v USA. O Bidenovi se říká, že je posledním proizraelským prezidentem z řad Demokratické strany. Přesto cítí potřebu vlísávat se radikálům z levého křídla vlastní strany. Těm, kteří okatě fandí Hamásu a Palestině „od řeky k moři“. Myslí si snad, že kdyby se jim nevlísával, že by hlasovali pro Trumpa? Podobný model může zažít Slovensko. Bude se Pellegrini vlísávat národovcům, aby si udržel jejich podporu? Ale oni by pro něj hlasovali tak jako tak, nechtějí-li za prezidenta Korčoka.

Je to problém. Izraelský lídr Netanjahu po americkému hlasování v OSN zrušil cestu do Washingtonu. Alan Dershowitz, veřejný intelektuál a známý právník z Harvardu, to shrnul: „Biden používá dvojí metr. Vítězství Ruska na Ukrajině je pro něj nepřijatelné. Ale zdá se, že vítězství Hamásu je ochoten tolerovat.“Už tušíte, proč slova mír či jsou někde hrozbou a jinde kýženým cílem?