Je euro cílem, nebo prostředkem?
Opět euro. Navzdory tomu, že o přijetí eura rozhodne český parlament, se téma zavedení společné měny stává po novoročním projevu Petra Pavla jedním z hlavních témat voleb do Evropského parlamentu. Klíčovou otázkou, na kterou nemá jasnou odpověď ani pětikoalice, je, zdali přijetí eura je cílem hospodářské politiky, nebo je jeho přijetí prostředkem k dosažení cíle.
Pokud je společná měna naším cílem, tak cesta ke splnění tohoto cíle je poměrně jednoduchá, a to splnění maastrichtských kritérií. Ty budou v důsledku výrazné pomoci inflačního navýšení HDP pravděpodobně plněny již letos a po dvouletém setrvání v mechanismu směnných kurzů ERM II bude možné slavnostně přijmout společnou měnu.
Pokud má být euro ale prostředkem, tak vzniká otázka, co je konkrétním cílem. Za ten bývá nejčastěji zmiňované naše ukotvení směrem na Západ k vyspělejším zemím, úspora transakčních nákladů a snížení kurzového rizika. Pojďme se na jednotlivé argumenty a jejich sílu v čase společně podívat.
Diskuse o společné měně jsou u nás často vedeny prizmatem období, kdy jsme vstupovali do Evropské unie. To je však již 20 let dozadu. Evropská unie, jako i eurozóna, se od té doby výrazně transformovaly. Euro bylo v období našeho vstupu novým, odvážným projektem. Samotné evropské mince a bankovky byly v oběhu něco málo přes dva roky. Navíc Česko se změnilo taktéž. V době vzniku eura byla drtivá většina zemí eurozóny vyspělejší než Česko. Dnes vzhledem k našemu dohánění ekonomické úrovně EU, ale i vzhledem k tomu, že eurozóna byla rozšířena o ekonomicky méně vyspělé země, již tak dávno nejde z našeho pohledu o elitní klub vyspělých evropských ekonomik.
Navíc má eurozóna celou řadu vnitřních problémů, které neodpovídají prizmatu elitního klubu. Za nejčastější bývá zmiňovaná dramatická úroveň zadlužení, ekonomická stagnace či regionální rozdíly. To, že z pohledu ekonomiky patříme na Západ, je dnes již zřejmé, 80 procent českého exportu směřuje do zemí EU, a pokud přičteme Velkou Británii, Spojené státy, Kanadu a Izrael, tak je ukotvení českého byznysu na Západ zcela zřejmé. A to i bez eura.
Používání české měny podle Svazu průmyslu a obchodu vytváří transakční náklady v podobě plateb za obstarávání zahraničních měn a složitějšího vedení účetnictví a vytváří kurzové riziko spojené s transakcemi v eurech. Ty mohou být bezpochyby pro některé podniky značné, ale důležitým faktorem je jejich dlouhodobý trendový pokles v důsledku postupné digitalizace a šíření online služeb. Zcela jistě byly náklady obstarání zahraniční měny v roce 2004 na vyšší úrovni, než je tomu díky online platformám v roce 2024. Navíc vzhledem k tomu, že začátkem roku bylo umožněno vést účetnictví v zahraničních měnách, se budou tyto náklady v následujících letech taktéž výrazně snižovat.
A to může být právě jeden z důvodů, proč se téma přijetí společné měny neočekávaně znovu objevilo. S navyšováním problémů eurozóny, s postupující digitalizací snižující transakční náklady, s novou možností účtovat v zahraničních měnách se postupně snižují benefity přijetí společné měny. Co naopak zůstává, jsou argumenty o ztrátě vlastní měnové politiky, snížení možnosti eliminovat hospodářské šoky, o nedokončené mzdové a cenové konvergenci, nízké strukturální sladěnosti ekonomiky s eurozónou.
S navyšováním problémů eurozóny, s postupující digitalizací snižující transakční náklady, s novou možností účtovat v zahraničních měnách se postupně snižují benefity přijetí společné měny