Zlozvyky jako zábavná část života
Branické divadlo Bravo to vzhledem k vzdálenosti od centra nemá v kontextu Prahy vůbec lehké. A tak se musí opravdu snažit, aby získalo nové diváky. Kromě produkcí zaměřených na pohyb a akrobacii láká mj. na batolária pro nejmenší diváky. A nejnověji nabízí činohru s novocirkusovými prvky (či snad nový cirkus s prvky činohry)? Kdoví jak tvar pod názvem Národní sbírka zlozvyků nazvat.
Ženský živel
V souvislosti s touto inscenací, v níž je kromě akrobatů a nonverbálních umělců hlavní hrdinkou herečka Anna Kameníková, je zmiňován úspěšný dramatik současnosti Tomáš Dianiška. Tentokrát je ovšem zastoupen jen jako režisér, zatímco autorkou scénáře je rozhlasová dramaturgyně Lenka Veverková (která s Dianiškou spolupracuje na pořadech pro ČRo). Umělecké propojení a naladění na stejnou vlnu je patrné – mnohá témata, způsob vyprávění, mísení reálných situací se sny a představami, odkazy na filmy, groteskní způsob vidění, i humorná nadsázka, to vše má „dianiškovský nádech“. Nicméně v celém tvaru je patrný ženský živel. Jednoduchý příběh totiž zpracovává životní zkušenost a problémy třicetileté „single“ženy, kterou – řečeno
v kostce – vysvobodí ze zakletí negativních pocitů teprve láska, která dokáže odpouštět a být tolerantní vůči ostatním.
Celý projekt ovšem vychází z nápadu konceptuální umělkyně Kateřiny Šedé, která stojí za webem www.sbirkazlozvyku.cz. Ten shromažďuje a zveřejňuje zlozvyky osobní i národní, zkrátka vše, co vám leze na nervy u ostatních, ale čeho se dopouštíte i vy. Projekt vznikl k 200. výročí narození Gregora Johanna Mendela a momentálně obsahuje už přes 30 tisíc (!) zlozvyků. Svou bizarností
bezpochyby připomenou některé nápady Petra Zelenky (Příběhy obyčejného šílenství či Knoflíkáři), i nápady spolku propagujícího život a dílo Járy Cimrmana.
Představení, které je k vidění v Branickém divadle Bravo, je ušito velmi dovedně, a pokud moje paměť sahá, dosud u nás tak výrazné propojení činohry a pohybového divadla nebylo k vidění. Vhodně tu funguje už samotná scéna Lenky Odvárkové Hollé, čtvercová konstrukce bytového domu se čtyřmi jednotkami, v nichž se jednotlivci pohybují téměř jako mravenci v mraveništi. Součástí scény se stává i velká maketa lustru, jehož nedostatečná funkčnost způsobila kouzlo: hrdinka zasažená proudem začne slyšet vnitřní hlasy a komentáře lidí kolem, týkající se jejich bizarních (zlo)zvyků. Vnitřní rytmus určuje a ruchy vyrábí na bicí Jan Šikl, který si zahraje drobnou roli. Hlavní hrdinkou je ovšem Sára Anny Kameníkové, která se už několikrát osvědčila v rolích současných mladých žen, v nichž se mísí sebevědomí s introvertní plachostí. Do jejího příběhu vstupují členové Losers Cirque Company a další spříznění pohybově zdatní umělci – Vojtěch Fülep, Karolína Křížková, Lukáš Borik, Andrej Lyga a Adam Rameš. Jsou mezi nimi mj. absolventi katedry nonverbálního herectví HAMU. Nicméně inscenace jim diktuje nejen předvádět akrobatické kousky, ale také mluvit.
Mladí umělci se tedy museli rozpomenout na hodiny herectví a s oběma rovinami performance se vyrovnávají velmi dobře. Inscenace svižným způsobem předává informace o hektickém způsobu života přecitlivělých třicátníků, kteří se s věcmi otravujícími život jen obtížně vyrovnávají. Hra nekritizuje, spíše konstatuje a divácky poutavým způsobem popisuje, jak jednotlivci individuálně vnímají dobu a sebe v ní. S tím souvisí i nejrůznější zlozvyky a tiky, které stojí v centru pozornosti. Můžou na nás chvílemi působit až nechutně, nicméně vycházejí z reality.
Vzhledem k zaměření divadla Bravo na pohybovou stránku je ovšem důležité ztvárnění jak reálného, tak fantazijního světa prostřednictvím pohybu. Choreografkou inscenace je Andrea Vykysalá (společně s Karolínou Křížkovou členka spolku Holektiv). Pohybové kreace účinkujících jsou vynikající, mnohdy až dechberoucí. Těžko odhadnout, nakolik se na jejich naplánování podílela choreografka a režisér, ale herci-akrobaté fungují bezchybně, jak sólově, tak ve vzájemné koordinaci. Ať už jsou to variace na stísněné bydlení, tlačenice v tramvaji, nutnost vertikální existence v malé garsonce, ale i snové scény (podpořené vhodným light designem).
Nejvíc bezpochyby utkví snová scéna, kdy Sára letí prostorem společně se svým přítelem Adamem. Právě fantazie, s níž jsou tyto pohybové scény vytvořeny, i zdatnost jednotlivců a celého kolektivu, který je dokáže suverénně realizovat, jsou na představení nejpoutavější. V každém případě je to podívaná, na kterou stojí za to zajít, a rozhodně dobrý tip na rodinnou návštěvu divadla.
Národní sbírka zlozvyků Scénář: Lenka Veverková Režie: Tomáš Dianiška
Branické divadlo Bravo, premiéra 20. 3.