Něco k ženské otázce

Vpamětech Joachima Gauka, východoněmeckého evangelického pastora a prvního spolkového prezidenta, mě zaujala kromě mnoha jiných i jedna informace tak trochu na okraj.

Gauk se na podzim roku 1990 stal „zvláštním pověřencem spolkové vlády pro správu spisů bývalého ministerstva státní bezpečnosti“, zvaného Stasi. Nově zřízený úřad, posléze přejmenovaný na Gaukův, se musel vyrovnávat s ohavnou minulostí prošpiclování bývalé NDR, které bylo svým rozsahem ohromující. Od Spolkového archivu převzal „204 kilometrů akt, přičemž jeden metr spisů obsahoval až sedmdesát operativních případů čili 10 tisíc listů formátu A4 o váze zhruba 30 kilogramů“. Německá preciznost. Odhalování spisů nebylo koncipováno jako otevření stavidel dokazujících selhání, traumata a hanbu ohromného množství lidí, ale mělo umožnit každému, kdo chtěl, aby se se svou „tajnou“minulostí seznámil.

V polovině 90. let prý každý den pracovníci úřadu rozesílali až 3500 vyrozumění s informacemi o rozsahu někdy až 200 stran. Ještě v roce 2007 to bylo sto tisíc žádostí. Těmi pracovníky-pošťáky byly převážně ženy a přednostně ty starší. Jednak to měly na pracovním trhu těžké a pak práce s archivem „konfidentů“vyžadovala zvýšenou odpovědnost a psychickou odolnost. Podle Gauka byly ženy v NDR sebevědomé, vyznaly se v životě a dovedly se vyrovnat s osudy obsaženými ve spisech lépe než muži. Přiznává, že neví, jestli by sám konfrontaci s takovou státní perfidností každý den vydržel.

Gauk jako dlouholetý evangelický pastor rozuměl lidem a věděl, že ženy jsou přímo geneticky vybavené, aby ochránily svůj rod a potomky i v těžkých dobách, ne-li válečných. Že dokáží přežít a překonat trauma mnohdy lépe než muži. A ty, které už nejsou „na startu“a nejde jim o kariéru, mají dost zkušeností, aby rozuměly nejednoznačnosti životních rozhodnutí a kompromisům. Z podstaty odžitého bývají nezdolné, jaksi nezkorumpovatelné. Společnost za jakéhokoli režimu by měla umět jejich lidskou zralost docenit a využít.