Zapomenutý svátek
Zatímco Vánoce sežrala komerce, Velikonoce pohlcuje „jen“zapomnění
Čím jsou pro nás dnes vlastně Velikonoce? Vypadá to totiž, že o jejich duchovní poselství, o obětování se za lidstvo a zmrtvýchvstání se zajímá málokdo, a pokud se o něčem opravdu veřejně diskutuje, je to jen náš, a tedy vlastně okrajový zvyk vymrskávání pomlázkou. Že by to bylo tím, že jsou Velikonoce zkomercionalizované?
Obchodní partner zmrtvýchvstání
Možná však jsou v porovnání s Vánoci na tom velikonoční svátky, jde-li o jejich využití či zneužijí obchodníky, ještě vlastně dobře. To spíš Vánoce jsou často svátky bezuzdného konzumu. Mimochodem, na zneužití Vánoc obchodníky si začali lidé v Čechách stěžovat už ve druhé polovině 19. století. Kritizoval to tehdy například spisovatel Ignát Herrmann, který líčil „ozářené výkladní skříně a před nimi se kupili chodci, zkoumavě jejich zraky zpytovaly, co přinésti k Ježíšku dětem, rodičům, manželům, milovaným dívkám a hochům, a v duchu byla přepočítávána kapesní hotovost, zda stačí na toto, na ono“.
Je to přirozené, protože součástí Vánoc jsou dárky, a to se dá snadno naroubovat na rodinnou pohodu a vytvořit u rodičů vhodnou reklamou obavy, že když svým ratolestem nekoupí pod stromeček dost hodnotné dárky, poškodí je tím na celý život. U Velikonoc to jde podstatně hůře. Dárky se moc nedávají, jen sladkosti, ale děti snědí jen omezený počet čokoládových vajec a zajíčků, a také s vyzněním reklamy je to těžké.
Přece jen, Vánoce jsou svátek narození Ježíše Krista, takže se na to dá naroubovat jásavá reklama či vzít chlév s jesličkami za vzor rodinné pohody, ale co utrpení, smrt a vzkříšení? To jde už hůř. Ne, že by se tedy někteří nesnažili. Například jeden velký prodejní řetězec se u nás označil za oficiálního partnera Velikonoc. Je otázkou, co tím je myšleno. Pověřil ho snad Ježíš, aby prostřednictvím prodeje čokoládových vajec vysvětloval tajemství vzkříšení? Nebo jde o hrdého partnera utrpení Páně a poslední večeře Páně, tedy o reklamu tak trochu pro sadisty či masochisty? Zkrátka, s Velikonoci je potíž, není to typicky rodinný svátek, který zdánlivěji může nahradit hojností materiálních statků porouchané osobní vztahy.
Nicméně, přestože nebyly Velikonoce jako Vánoce ukradeny obchodníky, stejně zmizel jejich sváteční lesk. Velikonoce jako by se vytratily a částečně za to může i onen konzum, byť jde spíše o konzum neokázalého rázu vyžívající se navíc ve vejcích a sladkém pečivu. Velikonoce se propadly do lenosti a nevědomosti.
Podle průzkumu, který si objednala před dvěma lety katolická církev, jen 61 procent lidí vědělo, že Velikonoční neděle je slavností zmrtvýchvstání Ježíše Krista, a jen pětina plánovala návštěvu kostela. Což je dokonce o polovinu méně lidí, než kolik to dělá u oněch zmíněných zkomercionalizovaných Vánoc. Jak je to možné?
Inu, vypadá to, že se tu komunistům v socialistickém Československu podařilo úspěšně téměř zničit povědomí o skutečném významu Velikonoc, o tom, že jde o zmrtvýchvstání Krista a že je to největší církevní svátek roku. Že Velikonoce jsou symbolem toho, co je křesťanství – a tím i naše tradice – a že bez Velikonoc by celé křesťanství nemělo cenu ani zlámané grešle.
Hlavně to pivko
Tehdejší režim využil toho, že Velikonoce jsou nejen křesťanské svátky, ale navazují i na různé pohanské jarní svátky. Není to nic překvapivého, křesťanské svátky časově odpovídají úmyslně či neúmyslně některým předkřesťanským tradicím. Například Vánoce překrývají pohanský svátek nepřemožitelného slunce. Nicméně právě Velikonoc jako svátků jara se zmocnil tehdejší režim a začal je umocňovat včetně propagace lidových tradic.
Výsledek byl paradoxní. Podpora lidových tradic vedla k tomu, že se vyprázdnily a někde dokonce zanikly. Zejména se to týkalo kolektivních tradic. Ochrana tradic za podpory totalitního státu totiž většinou znamená snahu kontrolovat chování lidí či z nich udělat muzejní kousky včetně třeba výroby kraslic. Spontánní živá tradice, a těžko může být jiná, totiž nevyhovuje. V této souvislosti je dobré připomenout, že obnova starých zvyků či vytváření nových naopak začaly po pádu komunismu, což je vidět například na masopustech.
Velikonoce tak jsou ne slavnými svátky, ale spíš dny, kdy se jede na chatu či výlet. Ostatně jen něco málo přes 20 procent lidí dodržuje nějaké velikonoční tradice, pro většinu jsou o ničem a třetina aspoň uvedla, že si při nich „užívá jara“.
Na takové lidi ostatně míří i obchodníci, a proto rozšiřují na svátky sortiment zejména o vejce, uzeniny, sýr a pečivo. Zřejmě na domácí velikonoční chlebíčky. Ostatně Český statistický úřad má speciální statistický košík velikonočních potravin, kterými měří výdaje domácností za obvykle nakupované věci a jenž kromě surovin na mazanec či velikonočního beránka a vajec obsahuje také půllitr piva.
Zkrátka, Velikonoce u nás znamenají dobře se najíst, potom to zapít nějakým alkoholem a dívat se na trávu či ji posekat. Případně někoho vyšlehat pomlázkou, ale i na to už většina Čechů rezignovala.
Velikonoční svátky u nás znamenají dobře se najíst, potom to zapít nějakým alkoholem a dívat se na trávu nebo ji posekat