Znamená mír smrt?

Co všechno ohrožuje bezpečnost nás i světa

Je bezpečnostní situace nejhorší od druhé světové války? Tak to v úterý řekl šéf BIS Koudelka. Ta formulace není překvapivá. Už dva roky slýcháme strašení. Straší se účelově (že ten či onen nás zatáhne do války) i nechtěně (když generálové mluví k veřejnosti, jako by byla zasvěcená do tajných informací). Leč Michal Koudelka má v jádru pravdu.

Když řekl, že to, co dělají ruští vojáci na Ukrajině či palestinští teroristé v Izraeli, by dělali bez milosti i u nás, lze mu leckde oponovat. Například: k tomu, co dělá Hamás, je třeba zázemí, jaké skýtá dvoumilionová Gaza se sítí tunelů. U nás to zázemí není a při troše snahy ani nebude. K agendě BIS ostatně patří, aby se z Prahy nestal další Brusel (Molenbeek), Berlín (Neukölln) či Paříž (předměstí).

Ale bezpečnostní situaci, o níž Koudelka hovořil, ovlivňují i hrozby jiného druhu než ryze vojenské či teroristické. Patří k nim i změny v uvažování. Za berlínské či kubánské krize na sebe protivníci mířili zbraněmi, ba i jadernými. Přesto se je podařilo vyřešit rychle (vznikla i „horká linka“Washington–Moskva). Podařilo se zohlednit zájmy obou stran (Moskva stáhla své rakety z Kuby, Washington své z Turecka). To vše v době, kdy lidé ještě osobně pamatovali druhou světovou válku a slovo „mír“mělo hodnotu i zvuk.

Dnešní změna uvažování vede i k tomu, že slovo „mír“se používá jako hrozba, ba nadávka („chcimír“). Má to racionální důvody. Kdyby měla Ukrajina skutečně žít podle „ruského míru“, bylo by to neštěstí. Ale musí to vést k úplné dehonestaci slova „mír“? Na webu Seznam Zprávy vyšel komentář editora s titulkem Mír znamená smrt. I když čtenář chápe, jak to autor myslí, i když je přesvědčen, že pax russica platit nesmí, stejně na něj z těch slov dýchne Orwell: svoboda je otroctví, mír znamená smrt. Je to projev generace vyrůstající v éře počítačových her a sociálních médií, ale chtě nechtě otevírá cestu válečnému uvažování. I to snižuje práh bezpečnosti, ač takhle to Michal Koudelka asi nemyslel.