Ph.D. za trest

Zvyšme doktorandům odměny a berme jich méně

Pozice doktorandů je dlouho bolavou patou českého vysokého školství. Pokud stojí oběd v obyčejné restauraci kolem dvou set korun, ale kandidát doktorského titulu dostává od ministerstva školství stipendium jedenáct tisíc, je asi očividné, že je cosi shnilého ve státě dánském (v tomto případě českém). Jen pro srovnání, na webu Kurzy.cz visí od půlky března inzerát, který nabízí uklízečce v malé šumavské obci 18 900 korun měsíčně.

S nízkým ohodnocením jde ruku v ruce mizerné společenské (i akademické) postavení. Studenti nezřídka končí na katedrách jako holky pro všechno, na které spadne to, co se nikomu nechce dělat. Vedle toho musejí učit študáky a sami pilně studovat – k zisku Ph.D. je totiž třeba obhájit dizertační práci, v níž prezentujete původní vědecký výzkum, a ještě složit státní zkoušku. Není tedy divu, že polovina studentů program nedokončí.

Výsledek je jednoduchý. Ti nejlepší si svou budoucí akademickou dráhu dvakrát rozmyslí. Na doktorát následně univerzity přijímají prakticky všechny, kdo se přihlásí – úspěšnost u přijímaček je až 80 procent. Tím se jen zvyšuje šance, že noví studenti program nedokončí, protože by přijímacím řízením v první řadě neměli vůbec projít. Ukázkové perpetuum mobile je na světě.

Nabízí se jednoduché řešení: odměny doktorandů radikálně zvýšit a jejich počet omezit tak, aby byl systém finančně udržitelný. Univerzity každý rok nemusejí nabírat pět tisíc studentů, ale třeba jen polovinu – ideálně tu, která následně dostuduje. To by znamenalo z přijímacího řízení udělat přísně výběrovou zkoušku. Z doktoranda by se stal člověk s nárokem na solidní peníze a odpovídající společenské postavení. Jistě, výběr by už nebyl zdaleka tak demokratický, ale to je pro dobro věci. Pokud chceme lepší postavení akademiků, musíme ho dát jen těm, kteří si ho zaslouží. Jak se říká v Británii: „Nemůžete mít dort a zároveň ho sníst.“