Básník na srbské frontě
Vpředchozím velikonočním týdnu jsme si mohli připomenout 133. výročí narození srbského a francouzského legionáře, prvorepublikového generála a celoživotního básníka Františka Kryštofa.
Narodil se 29. března 1891 v Týništi nad Orlicí. Po maturitě na gymnáziu v Hradci Králové se rozhodl pro studium práv na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, jež však již po dvou semestrech v roce 1910 zanechal. Téhož roku nastoupil coby jednoroční
KALENDÁŘ HRDINŮ
dobrovolník prezenční vojenskou službu v rakousko-uherské armádě. Při jejím výkonu se poprvé podíval na Balkánský poloostrov, když sloužil u c. a k. pevnostního dělostřeleckého pluku č. 5 v Kotoru na pobřeží Jaderského moře až do svého vyřazení v roce 1911 jako velitel dělostřelecké čety. V prosinci 1912 se sem opět vrátil, neboť byl v rámci částečné mobilizace v hodnosti kadeta opět povolán k jednotce, u níž zůstal až do září 1913.
Exotika a místní jihoslovanské obyvatelstvo mladíkovi, který od svých studií na gymnáziu projevoval básnické nadání, učarovaly a rozhodl se na Balkáně setrvat. Usadil se proto v sousedním Srbsku, kde pracoval v Bělehradě jako bankovní úředník.
Již 28. července 1914 však vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku a vypukla první světová. František Kryštof se rozhodl v zemi zůstat a ještě týž den vstoupil do srbské armády. Jako dělostřelecký důstojník byl v hodnosti
podporučíka přidělen k 3. polnímu dělostřeleckému pluku. Již na podzim 1914 však byl pro své detailní znalosti rakousko-uherských pevností u Kotoru přidělen k srbské vojenské misi směřující do spojenecké Černé Hory, kde poté sloužil jako velitel dělostřelecké baterie. V lednu 1916 se opět připojil k srbské armádě. Následně téměř dva roky působil jako zpravodajský důstojník na soluňské frontě. V květnu 1918 se rozhodl vstoupit do čs. jednotek ve Francii, konkrétně do 21. čs. střeleckého pluku. S ním poté až do konce války prodělal celé jeho bojové nasazení, včetně bitvy u Terronu v září 1918.
Do vlasti se vrátil jako major francouzských legií na přelomu února a března 1919. Zpočátku působil při Francouzské vojenské misi v Praze jako přednosta tlumočnického oddělení, brzy však byl převelen na východní Slovensko, kde se v létě 1919 zapojil do bojů s Maďary o Slovensko. V roce 1921 odešel z armády, nicméně se do ní o tři roky později vrátil a sloužil jako dělostřelecký důstojník. Souběžně stoupal v žebříčku hodností a v březnu 1936 byl povýšen na brigádního generála. Básníkem však zůstal i v armádě. Zážitky ze služby v legiích publikoval ve sbírce Legie ze Srbska a v básni Francouzské legie. Během mnichovské krize velel dělostřelectvu V. sboru v Trenčíně.
Po okupaci se zapojil do vojenského odboje a v roce 1944 byl pro svou činnost zatčen gestapem. Pro nedostatek důkazů byl však se štěstím propuštěn. Po osvobození byl krátce vojenským velitelem Olomouce, brzy na to byl penzionován. Definitivně byl z armády propuštěn v prosinci 1947. Po únoru 1948 byl komunistickým režimem až do roku 1953 vězněn. Zážitky z komunistického kriminálu pak reflektoval v básnické sbírce Loutna z mříží, jež však vyšla až roku 1999. Poslední období svého života strávil v Hradci Králové, kde 20. února 1960 zemřel.