Nestrašit válkou

Čím se liší Peter Pellegrini od Josepa Borella?

Ostrašení velkou válkou se mluví od ruského vpádu na Ukrajinu. Není divu. V Evropě poprvé od roku 1945 napadl jeden velký suverénní stát, člen OSN, jiný velký suverénní stát, též člena OSN. To vyvolá úvahy o riziku velké války. Uvažují tak vojáci, kteří bez ohledu na ideologie posuzují všechny varianty. Je to jejich metoda. Problém nastává, mluví-li k široké veřejnosti, jak jsou zvyklí ze své „bubliny“. Pak se říká, že generál Řehka straší válkou. Ale v poslední době získává výraz „strašení válkou“ideologický náboj.

Stačí vzít titulky z médií. Pellegrini před volbami straší válkou. Či později: Pellegrini vyhrál, protože strašil válkou. Posilují dojem, že válkou straší populisté a příštím slovenským prezidentem je populista, který strašil válkou. Ale to je příliš účelové. Šéf diplomacie EU Josep Borell, kterému se populismus nevyčítá, řekl v úterý toto: Konvenční válka v Evropě už není fantazií. Rusko ohrožuje Evropu skrze válku na Ukrajině i hybridní útoky. Evropa se musí na konflikt připravit.

Upřímně, není to strašení válkou? V čem je rozdíl mezi populistou Pellegrinim a nepopulistou Borellem? Jeden říká, že hrozí válka, a dělá vše pro to, aby jeho zemi nezasáhla. Druhý říká, že hrozí válka, a dělá vše pro to, aby na ni EU byla připravena. Lze říci, že Pellegrini straší válkou a Borell ne? Jistě, podle jistých stratégů, politologů či hlasatelů hesla Mír znamená smrt (vyšlo jako titulek komentáře na webu Seznam Zprávy) je strašením to první (Pellegrini), zatímco to druhé (Borell) odpovědným přístupem. Jenže podle sondáže, kterou v zemích EU provedli pánové Krastev a Leonard, se většina Evropanů obává spíše toho druhého.

Z řečeného snad může vyplývat i toto. Nepropadejme tolik ideologickému kádrování lidí na „zrádce“a „demokraty“, na populisty a nepopulisty. Nevytvářejme „výbory pro neevropskou činnost“podle vzoru amerického senátora McCarthyho před sedmdesáti lety. Za pozornost stojí spíše to, jak vnímají strach z války obyvatelé Evropy.