Výsadkář v týlu nepřítele
Během 2. světové války bylo ve výsadkových operacích z Velké Británie vysazeno za nepřátelskými liniemi na sto vojáků čs. zahraniční armády. Jedním z nejmladších byl Jan Vavrda.
Narodil se 22. února 1922 v Olomouci. Jeho otec, později zavražděný nacisty, byl rotmistrem čs. armády z povolání. Po škole pracoval na hospodářství své babičky. Pod vlivem vlastenecké výchovy se po okupaci rozhodl k odchodu do zahraničí. Protektorátní hranice přešel den po svých osmnáctinách. Dostat se přes Slovensko a Maďarsko se mu však podařilo až napotřetí. Do Francie, kde se formovaly čs. jednotky, dorazil teprve 16. května 1940. Byl zařazen k 1. čs. pěšímu pluku, s nímž se následující měsíc účastnil ústupových bojů a evakuace do Velké Británie. Tam v roce 1942 prodělal speciální výcvik a následně byl vybrán pro plnění zvláštních úkolů v týlu nepřítele.
Čtyřčlenná skupina s krycím označením Spelter byla vysazena v noci ze 4. na 5. května 1944 na
Třebíčsku. Parašutistům se po přistání nepodařilo ukrýt padáky, které se zachytily na stromech, a tak byl jejich seskok krátce nato prozrazen. Krátce poté se od skupiny odloučil její velitel kpt. Břetislav Chrastina. Zbytku se podařilo v obcích Myslibořice a Boňov (dnes součást Jaroměřic nad Rokytnou) uchytit v ilegalitě a začít plnit svůj úkol. Pomocí vysílačky
Lenka se jim podařilo navázat spojení s Londýnem. Krátce nato však parašutisty vypátrali konfidenti brněnského gestapa. Výsadkáři byli v noci ze 16. na 17. června 1944 obklíčeni mnohonásobnou přesilou. V nerovném boji padl rotný Jaroslav Kotásek. Janu Vavrdovi a Rudolfu Novotnému se však podařilo prostřílet. Přechodně se skrývali mj. u rolníka Antonína Plichty, později popraveného komunisty v rámci tzv. Babického procesu. Úkryt nakonec nalezli v obci Kněžice, kde díky Vavrdově technické zručnosti sestavili provizorní vysílačku a znovu navázali spojení s Velkou Británií. Až do konce války pokračovali ve zpravodajské a organizační činnosti na jižní Moravě. Specializovali se především na vytváření menších, mobilnějších, akčnějších a dobře zakonspirovaných bojových skupin. K velkým úspěchům patří především dva shozy zbraní z britských letadel v dubnu 1945. Činnosti skupiny Spelter je přičítána také největší zdařilá sabotáž na železnicích v době okupace, a to vyhození železničního mostu u Hodonína do povětří 10. dubna 1945.
Jan Vavrda se po válce rozhodl pro dráhu vojáka z povolání a jako nižší důstojník následně sloužil u různých útvarů. Na podzim 1947 se stal jedním z prvních důstojníků nově založeného výsadkového vojska. Po únoru 1948 se mu jako nepostradatelnému odborníkovi vyhnuly první vlny politických čistek. V té době pracoval na vývoji naváděcího zařízení pro dopravní letouny. Dva dny po jeho dokončení byl 19. července 1951 zatčen. Zařízení, jehož byl autorem, bylo čs. armádou využíváno až do konce 60. let.
Byl vyslýchán v pověstném hradčanském „Domečku“. Ve vazbě strávil devět měsíců, během nichž se jej StB neúspěšně snažila získat ke spolupráci. Nakonec, zřejmě díky čistkám, které probíhaly v bezpečnostním aparátu, nedopadl tak tvrdě jako jiní. Nižším vojenským soudem v Praze byl odsouzen k podmíněnému trestu. Ve správním řízení mu byla odejmuta hodnost kapitána.
Po propuštění pracoval v dělnických profesích. Teprve od roku 1957 získal úřednické místo. Během pražského jara roku 1968 byl přijat zpět do armády, kde působil v rehabilitační komisi ministerstva národní obrany. Přestože byl v rámci čistek vyškrtnut z KSČ, kam vstoupil pod dojmem sovětské okupace 28. srpna 1968, bylo mu umožněno zůstat v armádě – ovšem na zcela bezvýznamném místě. Naposledy zastával funkci náčelníka Vojenské zotavovny Bítov.
Do výslužby odešel v dubnu 1977. V roce 1990 byl povýšen do hodnosti plukovníka. Zemřel 15. dubna 1995 ve Znojmě.