Kříženecký je digitální
Odborníci i laici dostali unikátní příležitost seznámit se podrobně s tvorbou
průkopníka české kinematografie Jana Kříženeckého. Národní filmový archiv zveřejnil k volnému užití všechna dostupná digitální obrazová data ke Kříženeckého filmům a k tématu vydal obsáhlou publikaci, vybízející k pozornějšímu pohledu na fenomén filmových počátků.
Jan Kříženecký to neměl úplně jednoduché: v životě, v tvorbě ani v tom, jaký obraz po něm zůstal v obecném povědomí. Své filmařské pokusy vytvářel v letech 1898 až 1911 a na počátku šlo o atrakci při příležitosti Výstavy architektury a inženýrství v Praze. Po prvotním úspěchu ovšem zájem veřejnosti o nový vynález jako takový opadl a Kříženecký se později marně snažil se svým kinematografem znovu obchodně prorazit.
Hlavním povoláním byl Kříženecký zaměstnanec stavebního úřadu města Prahy a příležitostná dobrodružství s promítacím strojem konal zejména v době konání dalších velkých výstav. Naposledy na jaře 1911, kdy se zadlužil kvůli stavbě dřevěné boudy a výsledkem bylo zabavení jeho cenných věcí a třetiny ročního platu. V tom roce také s filmováním skončil, stal se nicméně později ještě ředitelem nově otevřeného kina Světozor. Od roku 1913 však trpěl vážnými zdravotními problémy, způsobenými také prací s chemikáliemi při vyvolávání filmů. Zemřel v únoru roku 1921 v nedožitých třiapadesáti letech. Jeho filmařské prvenství se vrylo do české historické paměti, zároveň ovšem jeho tvorba zůstala ve škatulce kuriozit a on sám byl nejčastěji vnímán jako „směšný průkopník“, jak zní také název jedné z kapitol sborníku Digitální Kříženecký.
Divnotvary a žlutooranžová detektivka
Součástí publikace, jež je první ucelenou vědeckou monografií věnovanou Kříženeckého filmům a jejich digitalizaci,
je samozřejmě podrobné kalendárium Kříženeckého života a jeho posmrtného odkazu i zmíněná kapitola Lucie Česálkové, která dekonstruuje průkopníkův stereotypní obraz. Těžištěm sborníku je nicméně nasměrování čtenáře, aby dokázal v dochovaných a digitalizovaných artefaktech vidět víc než jen více či méně (to častěji) zřetelný záznam dění před kamerou.
Filmová políčka jsou v tomto pohledu podivuhodnou a komplexní výpovědí o mnoha skutečnostech, které se propojily ve výsledném tvaru: lze v nich číst dějiny techniky i společnosti a zkoumat vlivy rozličných procesů i náhod, díky nimž se nám Kříženeckého výtvor dochoval právě v takovéto konkrétní podobě. Editor publikace Jiří Anger mluví
o takzvaných divnotvarech, jako jsou třeba záblesky způsobené statickou elektřinou, které mimo jiné odkazují k zádrhelům dobové technologie, ale také jedinečně esteticky dotvářejí záznam koňského dostihu. Výzvou je neuvažovat o takovýchto jevech jako o chybách či nedokonalostech, ale jako o pevné součásti dochovaného díla. Velkým tématem publikace je pak žlutooranžové zbarvení prvních kopií Kříženeckého filmů, po jehož původu pátrá badatelka Jeanne Pommeauová způsobem bezmála detektivním...