Evropa chce být lídrem. Ale nemá na to
Nízký růst a potřeba konsolidovat finance se neslučují s cíli starého kontinentu na Ukrajině ani s jeho bojem s klimatickou změnou
Všichni v Evropě mluví o potřebě pomáhat Ukrajině, a to finančně i vojensky, o zvýšení obranyschopnosti Evropy i o boji s klimatickou změnou. Nehledě na to, že leckdo mluví i o potřebě bojovat s politickou nespokojeností a pravicovým populismem. Tony Barber ve svém článku pro Financial Times upozorňuje, že těchto cílů lze dosáhnout pouze s velmi silnou evropskou ekonomikou.
Otázka je, jak vyhlídky ekonomického růstu, konkurenceschopnosti a veřejných financí ovlivní pomoc Ukrajině, výdaje na obranu, boj s klimatickou změnou i snaha udržet politickou stabilitu. Jde také o to, zda se Evropě vůbec podaří udržet a modernizovat jedinečnou kombinaci sociálního kontraktu po roce 1945: kombinaci kapitalismu a sociálního státu. Se zajímavými vhledy a postřehy na toto téma přichází podle Barbera Isabela Schnabelová, členka exekutivního výboru Evropské centrální banky (ECB) delegovaná Německem.
V únoru měla důležitou řeč ve Florencii, kde se snažila vypíchnout nedostatky evropských ekonomických výkonů. Podle ní jen málo firem dokáže správně využívat efektivitu informačních a komunikačních technologií. Trh s výrobky i pracovní trh jsou jednoznačně přeregulované. Evropská společnost rychle stárne a více a více lidí dává přednost tomu pracovat méně. Zájem o ekonomické reformy všude v Evropské unii uvadá. Podle
Schnabelové potřebuje eurozóna i celá EU vytvářet udržitelný ekonomický růst, bez kterého zase není udržitelné naše sociální a ekonomické uspořádání.
Co se růstu týče, tak Barber upozorňuje, že jižní křídlo – tedy Řecko, Itálie, Portugalsko a Španělsko – rostou od roku 2017 více než Německo. Znamená to snad, že probíhá nějaká konvergence, o níž snili zakladatelé eura před rokem 1999?
Jannis Stournaras, guvernér řecké centrální banky, si myslí, že lepší výsledky jihu jsou spíše důsledkem špatných výsledků Německa. S tím souhlasí i Lorenzo Codogno, bývalý ředitel italského ministerstva financí. Itálie je podle něj ve strukturálním poklesu nejen od 90. let, ale už od 70. let minulého století. Uměle navyšovala svůj ekonomický růst skrze neustálé devalvace liry. Jakmile to přestalo být v eurozóně možné, HDP přestalo růst. Pomohou
Římu desítky miliard eur z evropského postpandemického fondu oživení? Codogno je skeptický. Vláda se prý soustředí na to získat z EU to, co získat má, a nesoustředí se na reformní proces. Méně reforem znamená slabší udržitelný a dlouhodobý růst.
A slabší růst zase znamená méně peněz pro Ukrajinu, obranu i pro boj s klimatickou změnou. Znamená to i méně peněz pro školy, dopravu, zdravotnictví a domácí sociální programy jednotlivých zemí. A to jsou všechno výdaje, které mají mimo jiné sloužit tomu, aby voliči nevolili extremistické nebo nacionalistické strany. To vše výše zmíněné znamená také tlaky, jimž musí vlády čelit, aby měly veřejné finance pod kontrolou.
Omezit ambice
Německý Ifo institut upozorňuje, že země, které mají problémy s plněním dvou procent HDP výdajů na obranu, jsou zpravidla také země, které se potýkají s vysokými schodky a deficity.
Pak jsou tu evropské zelené cíle a náklady na boj s klimatickou změnou. Mario Draghi, bývalý předseda italské vlády a exšéf ECB, má letos publikovat zprávu o evropské konkurenceschopnosti. Již nyní ale tvrdí, že plánovaná evropská digitální a zelená transpozice bude stát 500 miliard eur.
Mnoho Evropanů, kteří mají platit zelenou politiku – a jsou například nuceni vzdát se dieselových aut nebo platit vyšší spotřební daň – mají tendenci volit antisystémové strany. To byla lekce z protestů francouzských žlutých vest.
Jedna z nejdůležitějších zpráv minulého měsíce je, že rozpočtový schodek Francie vzrostl na 5,5 procenta HDP, čekalo se 4,9 procenta. Země bude muset začít šetřit přesně ve chvíli, kdy má alokovat nové zdroje pro
Ukrajinu. A to nemá vláda prezidenta Emmanuela Macrona parlamentní většinu a ke škrtům bude potřebovat souhlas opozice.
O strukturálních problémech německé ekonomiky jsme v LN psali podrobně minulé úterý. Podle Barbera bude muset Evropská unie asi omezit některé své ambice. Bude to obrana? Bude to boj s klimatickou změnou?
Tolik text Financial Times. Dodejme, že řešením je prioritizace. Pokud se Evropa shodne, že prioritou má být obrana, obranyschopnost a zastavení ruského postupu na Ukrajině, tak bude muset jít všechno ostatní prozatím stranou, a to včetně opětovné platnosti (po covidu) rozpočtových pravidel. Pokud Evropa není schopna ani řazení úkolů podle důležitosti, tak je to s ní horší, než jsme si mysleli.