Co Ursula řekla Petrovi

Postup české vlády ohledně výběru nového eurokomisaře je dosti zmatečný. Není to překvapivé, protože za celou historii členství v Evropské unii naše vlády výběrem této osoby nikdy neoslnily. Bohužel ani média nepochopila všechny otázky spojené s aktuálním hledáním vhodného kandidáta, zřejmě si myslí, že premiér Petr Fiala chce i tento problém – jako řadu jiných – vysedět a vymlčet. Tento příběh má dlouhou minulost, dramatickou současnost a nejasnou budoucnost. Zkusme shrnout, o co se hraje.

Evropská komise je orgán velmi významný, komisaři se dělí na silné, silnější a bezvýznamné. Problém budoucí Komise spočívá v tom, že její resorty a portfolia komisařů se mají změnit, což znamená, že vláda EU může vypadat úplně jinak a váha jejích ministrů může výrazně kolísat.

Ke změně ale patrně nedojde na pozici nejvyšší, přestože Ursulu von der Leyenovou v minulých letech potkaly velké nepříjemnosti. Zavřeme-li nad těmito skandály oči, musíme uznat, že někdejší německá ministryně obrany je pro šéfku Komise přece jen vhodnějším řešením než sázka na sebelepšího bývalého ministra menší členské země nebo na významnou europoslankyni ještě menšího státu.

I tyto otázky jistě řešila Ursula von der Leyenová při středečním setkání s Petrem Fialou v Bruselu. Dá se předpokládat, že po tomto jednání mezi čtyřma očima český premiér už konečně ví, jaké portfolio v Komisi může jeho země dostat, a že vláda podle těchto instrukcí vybere nejvhodnějšího kandidáta.

Bek, Nerudová, Síkela...

Jenže v české politice je podstatné to, kdo koho prosazuje proti komu. Tento heroický zápas bývá pro domácí politiku zásadnější než otázka působení českého zástupce v Komisi. Už samotný fakt, že nominování eurokomisaře bylo součástí koaličního vyjednávání o ministrech, lze označit za nepředstavitelný, navíc pro malou zemi s pětikoaliční vládou značně problematický. Když Petr Fiala dal Vítu Rakušanovi slib, že eurokomisaře dodá hnutí STAN, měl jasnou představu, že jediným logickým kandidátem by mohl být tehdejší ministr pro evropské záležitosti a jeho velmi blízký kolega i kamarád z Brna Mikuláš Bek. Ten si sice po úspěšném českém předsednictví v Radě EU vydobyl jistý politický kapitál, ale když po korupčním skandálu Dozimetr musel zachránit STAN a převzal ministerstvo školství, jeho hvězda začala rychle vyhasínat.

Novou eurohvězdou hnutí STAN se proto stala Danuše Nerudová. Neúspěšná kandidátka na prezidenta ale při veřejných vystoupeních takřka dennodenně dokazuje, že když jste profesorem na ekonomické fakultě, nemusíte být nutně profesorem ekonomie. Takže ani z tohoto mráčku nejspíše nezaprší. V této silné konkurenci by bylo překvapivé, kdyby necítil šance stát se kandidátem na eurokomisaře tzv. narychlo ministr Jozef Síkela. Určitě mu pomůže, že se v době českého předsednictví podílel na řešení energetické krize a že ze všech členů vlády má v Bruselu alespoň minimální renomé.

A zde začíná problém Petra Fialy. Čím více ho tlačí některé významné byznysové kruhy k tomu, aby na eurokomisaře navrhl Jozefa Síkelu, tím více se odhaluje naivní představa vlády, že má reálnou šanci získat významný ekonomický post v Komisi. Samozřejmě že by bylo krásné dostat energetiku, ale je otázka, zda nás nediskvalifikuje fakt, že česká vláda silně prosazuje atom. (I když v tomto směru EU po válce na Ukrajině se hodně posunula ke zdravému rozumu.) Také je těžko představitelné, že silný ekonomický resort může dostat stát, který nemá euro. Třetí zádrhel spočívá v tom, že významné portfolio získávají hlavně lidé, kteří nejsou v Komisi poprvé.

Takže si počkejme, až vyjde najevo, co předevčírem Ursula von der Leyenová sdělila Petru Fialovi a co si z toho náš premiér vezme. Doufejme, že si jako zodpovědný principál ochotnického souboru uvědomí, že hrát velké divadlo může jen v případě, když k tomu má i velkého herce.