Ficův vlastní gól

Národní zájem v kampani a v praktické politice

Kolik jsme toho v průběhu nedávné volební kampaně na Slovensku slyšeli o národně-státních zájmech. Budoucímu prezidentovi Petru Pellegrinimu nakonec hlasy z tábora, kde je tato mantra nejfrekventovanější, pomohly k vítězství. V praktické politice ale slovenská vládní reprezentace dělá školácké chyby.

Slovensko patří k zemím, které odmítají uznat samostatné Kosovo. Má se za to, že má strach z toho, že tento precedens (odtržení části státu od jeho zbytku) by mohl posloužit k „únosu“jihu země obývaného půl milionem Maďarů. V duchu této logiky by člověk očekával, že Bratislava nebude mít pochopení pro překreslování map na východě Ukrajiny. Její chování tomu ale vůbec neodpovídá. Vláda Roberta Fica odmítá podporovat Kyjev v aktivním odporu vůči ruské agresi. A přestože Fico sice politice Kremlu otevřeně netleská, mnohá jeho tvrzení jako by se míjela s národně-státními zájmy jeho země.

Naposledy předevčírem na téma Krymu a Donbasu před slovenskými poslanci pronesl: „Můžete si malovat vzdušné zámky, ale Rusové odtud neodejdou, je to jejich.“Slovenský premiér není první ani poslední politik, který se vyslovil v tomto duchu. Na rozdíl od jiných by on ale měl mít zájem na tom, aby se nad osudem okupovaných území jen tak nelámala hůl.

Z Ficových slov vane jakási pýcha, že má vše pod kontrolou. A jistota, že mu i nadále budou do karet hrát členství v EU a NATO i dnešní dobré vztahy s Budapeští. Kde je ale psáno, že v bližší či vzdálenější budoucnosti nepřijde garnitura politiků s jinými zájmy a hlavně jinými způsoby, řekněme východnějšími. A že se nemůže stát, aby pak někdo na západě Evropy řekl: „Maďaři odtud neodejdou, je to jejich.“Také proto Karel Schwarzenberg říkával, že pravidla váží více než hodnoty. Jen pravidla totiž zaručí (i Slovákům), že na 80 let staré politické mapě Evropy, upgradované změnami, k nimž došlo po pádu železné opony, jednou nebude stejnou barvou jako Kosovo vyplněných i několik dalších políček.