Na Knížecím stolci

Jak zrušení turistické cesty ilustruje pohyb dějin

Byli jste někdy na Knížecím stolci? Je to vysoká šumavská hora (1236 m), přitom neleží v pohraničním hřebenu, ale ve vnitrozemí. Byla tedy mimo uzavřené hraniční pásmo? Byla, leč stejně zůstávala nepřístupná, neboť spadá do vojenského prostoru Boletice. Dalo se na ni jít až od roku 2012 o víkendech. Ale s tím je teď konec. Újezdní úřad Boletice oznámil, že od 30. dubna cestu „zrušuje“(vojenská čeština své půvaby nemění), neboť vojensko-politická situace klade zvýšené požadavky na výcvik. A šmytec.

Řeknete si, že je to okrajový problém turistů. Ano, zrušení jedné pěší cesty nezrcadlí přehnané ambice armády, ba nástup vojenské junty. Odráží jen neblahou realitu za humny. Ale zároveň symbolicky dokládá obrat dějinného kyvadla.

Po listopadu 1989 jsme si zvykli, že v Česku se začaly rušit přebujelé vojenské prostory, respektive se „ořezávaly“jejich okraje. Tak byly zrušeny újezdy Ralsko a Milovice (využívané sovětskou armádou), Dobrá Voda (byl včleněn do NP Šumava) a posléze Brdy. V těch „ořezaných“se mohli lidé dostat třeba k pramenům Odry (Libavá) či na Knížecí stolec (Boletice). A mohlo se zdát, že to tak půjde dál. Jistě, v posledních letech měl našinec tušení, že dál už se uvolňovat nebude, ale až úřední zrušení cesty na Knížecí stolec zde dalo jistotu. V tom je jeho symbolika. A také otázka. Nebude časem zrušena i cesta k pramenům Odry či jiné?

Po roce 1989 jsme podlehli dojmu, že přišla historická vlna otevřenosti a vše se bude už jen samočinně uvolňovat. Že vojenské prostory se budou pouze rušit či „ořezávat“na okrajích. Teď vidíme, že to nebyla definitivní vlna, ale historické okno: otevřelo se, na mezinárodní rovině se uzavřelo ruskou invazí na Ukrajinu a na domácí se přivírá teď. Dokládá to taková banalita jako uzavření turistické cesty na Knížecí stolec. Je to domácí dopad růstu agresivity Ruska i neurózy ve světě. Pro emoční výkřiky typu „kdo nás zatáhne do války“jsme si těchto detailů nevšímali. Ale měli bychom.