Aféra Langergate: jen aby nebylo na konci trapné ticho

Už dva dny otřásá českou politikou a policií nová aféra, kterou lze podle nejznámější vyšetřované tváře označit jako Langergate. A je to, jako to v podobně zamotaných případech bývá: nikdo nic bližšího neví, policie provádí plošnou „realizaci“a slibuje, že až ji dokončí, pak teprve něco poví.

Má to svou logiku a skoro by se chtělo jen policii držet palce, věřit a čekat na výsledky. Jen kdyby ten případ tolik nepřipomínal jinou aféru, dva a půl roku starou Nagygate, dokonce ze stejné dílny olomouckého vrchního návladního Ivo Ištvana. Rukopis je velmi podobný: exministr vnitra převážený po republice k výslechům a domovním prohlídkám, následně ale propuštěný, úniky informací a pikanterií, indicie získané z hovorů třetích osob...

Ivan Langer je se svou pověstí ideálním prototypem „sprostého podezřelého“a národ by jeho zašití jistě zatleskal. Tak snad má Ištvan tentokrát nabito víc a nečeká jen na to, že snad při domovních prohlídkách najde nějaké luxusní kabelky, aby na konci nebylo zase jenom trapné ticho.