Nájmy tlačí dolů vyspělý trh Máme se líp, než si myslíme
PRAHA V Praze jsou v porovnání s ostatními metropolemi velmi nízké nájmy. Pokud jde o absolutní ceny, třípokojový nezařízený byt se dá levněji než v Praze pořídit jen v Sofii, Kyjevě a Bukurešti.
A teď porovnání relativní: v žebříčku nákladů na život očištěných o platby nájmů přiřazuje studie Praze koeficient 45,6, přičemž jako výchozích 100 je brána cenová hladina New Yorku. Levnější než Praha je v seznamu jednasedmdesáti světových měst pouze pět metropolí.
Pokud se ale do těchto výpočtů zahrnou i nájmy, Praha oproti New Yorku zlevní na 36,4 procenta. Za ní v žebříčku zbudou jen tři východoevropská města, naopak před ni se dostanou dvě indické megalopole, Bombaj a Dillí.
Podle socioekonoma bydlení Martina Luxe čísla na papíře potvrzuje skutečnost. „Ač se to nemusí jejím obyvatelům zdát, Praha a zejména celá Česká republika je v mezinárodním srovnání levná. Jak co do nájmů, tak cen bytů,“říká Lux.
Nájmy zlevňují volné byty
Přesvědčivě to dokumentují výzkumy srovnávající náklady českých domácností na bydlení. Ty Lux s kolegou z Akademie věd Petrem Sunegou sledoval mezi roky 2000 a 2012. Na konci tohoto období dávala průměrná domácnost za nájem od 22,5 procenta (v nejlevnějším Jihočeském kraji) do 33,2 procenta (v Praze) svých čistých příjmů.
To je výrazně méně, než tomu bylo v roce 2000. Trendem tohoto období bylo rovněž sbližování regionů: podíl nákladů na bydlení na výdajích domácností v jednotlivých krajích je čím dál podobnější.
Podle Luxe je to tím, že v Česku je obecně dostatek bytů. Nabídka někde dokonce převažuje poptávku, a tím tlačí ceny dolů. V posledních letech tak navíc mohly příjmy domácností růst rychleji než nájmy.
„V Londýně je naopak bytů nedostatek a to žene jejich cenu i cenu jejich pronájmů nahoru,“vysvětluje socioekonom.
Z výzkumu UBS vyplývá, že za peníze, které je potřeba vynaložit na měsíční nájem zmíněného třípokojového bytu v Londýně, by mohl jeho obyvatel v Praze žít skoro půl roku.
Vyspělý český trh
V žebříčku však zarazí jiná věc. Více peněz za bydlení se platí rovněž v hlavních městech zemí, které jsou na tom podle makroekonomických statistik (například HDP na obyvatele) hůře než Česko. Dražší nájmy jsou podle studie UBS nejen v Bratislavě, Varšavě a Budapešti, ale i v Rize či Tallinnu.
I pro to má Lux vysvětlení: může to být způsobeno abnormální vyspělostí českého trhu s nájemním bydlením. „V Česku je trh s nájemním bydlením rozšířený, převážně legální, smluvně ukotvený a profesionalizovaný,“vysvětluje Lux a dodává, že to vše přispívá k tomu, že trh funguje a ceny tlačí dolů.
Na východ od českých hranic tomu bývá naopak. „Tam jsou pronájmy často součástí šedé zóny, kterou statistiky nezahrnují. Oficiální čísla potom tvoří často jen ty nejdražší nájmy,“dodává Lux. U spotřebního zboží či u vybavení domácnosti, které lidé nekupují každý den, koupěschopnost naopak takovou roli nehraje.
Česko se u jednotlivých výrobků pohybuje někde kolem poloviny evropského žebříčku. A například některé druhy chladniček vycházejí ze srovnání Eurostatu v Česku jako nejdražší.
Na takové zboží pak lidé vydělávají výrazně déle. Zatímco v Praze je na iPhone 6 s kapacitou paměti 16 gigabytů třeba 17 pracovních dnů, na Západě stačí mnohem méně. Ve většině amerických měst je telefon s nakousnutým jablkem váš za tři až čtyři dny práce.
„Apple nemá žádný důvod prodávat svůj telefon v některé zemi levněji jen proto, že jsou tam nízké platy,“vysvětluje ekonom a europoslanec Luděk Niedermayer.
Se službami je to přesně naopak. Ze čtveřice zemí Visegrádu jsou v Praze nejlevnější služby, i když jen nepatrně. S většinou služeb se totiž na rozdíl od zboží nedá obchodovat mezinárodně.
„Ceny služeb určují především lokální náklady, konkurence a poptávka. Proto rozdíly v cenách služeb mezi jednotlivými regiony mohou být vyšší než rozdíly v cenách zboží,“upozorňuje David Marek z Deloitte.
A tak zatímco tříčlenná rodina v Praze za „koš“služeb zahrnující třeba kadeřníka, poplatky za kabelovou televizi a internetové připojení, jazykový kurz či vstupné na sportovní akci podle UBS zaplatí měsíčně 7 700 korun, v Londýně by to bylo dvaapůlkrát a v Ženevě dokonce třikrát více.
Mzdy ve službách odpovídají poměrně nízké české kupní síle. „Specifikem je i to, že část servisního sektoru u nás pracuje v šedé zóně, tedy bez korektního zdanění,“připomíná Niedermayer.
Zvolna, ale přece stoupá
Životní úroveň v České republice v porovnání s ostatními zeměmi zvolna stoupá. V roce 1995 dosahoval hrubý domácí produkt na oso- bu 76 procent průměru současné evropské osmadvacítky, aktuálně je to již více než 86 procent.
V peněženkách se do budoucna projeví pozitivně i to, že Česko by se dál mělo ekonomicky dotahovat na průměr Evropské unie. Mzdy ale neporostou všem stejně – nůžky mezi jednotlivými profesemi se budou postupně rozevírat.
„Pro relativně bohatší země je další přibližování k EU obtížnější. Vyžádá si víc opatření podporující malé a střední firmy či podporu výzkumu, který se musí odrazit v inovacích,“upozorňuje šéf výzkumu Sberbank Vladimír Vaňo.
Česko mělo například při srovnání se Slovenskem na startu mnohem výhodnější pozici, dnes už se ekonomický rozdíl prakticky smazal. Podle Eurostatu už loni slovenské hodinové mzdy přeskočily ty české.
Srovnání s průměrem Evropské unie má však jeden háček, její význam v globální ekonomice dlouhodobě klesá. „Pokud si tedy Česká republika polepší v rámci EU, neznamená to, že stoupá naše životní úroveň v relaci ke zbytku světa,“upozorňuje Marek.
„To je také důvodem, proč bychom si měli jako dlouhodobý cíl nastavit spíše přibližování se výkonu německé ekonomiky než průměru Unie,“doplňuje analytik Next Finance Jiří Cihlář.
„Měli bychom si jako dlouhodobý cíl nastavit spíše přibližování se výkonu německé ekonomiky než průměru Unie.“