Kino chce dětské pásmo, ale chtějí je i samy děti?

Sedmileté sestry Rosa a Dara se od babičky dozvědí, že na Islandu mají sopky a v Americe sekvoje, co způsobuje gravitace, proč prší a jak svítí hvězdy. To vše v kinech, kam včera vstoupil premiérový animovaný blok Rosa & Dara a jejich velké dobrodružství.

Zahrnuje stejnojmenný půlhodinový film s lákavějším akčním nádechem, tři velmi naučně laděné epizody stejnojmenného seriálu plus tři přilepené studentské práce – paradoxně z celého projektu nejlepší.

Výtvarně zajímavá dvojčata Rosa a Dara vznikla původně pro televize a video na vyžádání, velké plátno jim nabídla sama kina, kterým schází kdysi vžitý, dnes už zapomenutý formát, takzvané dětské pásmo. Mezi kinaři prý budí zájem, otázkou však je, zda – kromě cenově zvýhodněných školních projekcí – bude hodinová skládanka zajímat i současné děti, uvyklé chodit za stejné peníze na celovečerní animované příběhy ve 3D.

Navíc na příběhy, ze kterých osvě- tový tón nečiší tak okatě jako z projektu Martina Dudy. Úvodní snímek, jenž prarodiče hrdinek vybavil příjemnou směsí starosvětských kulis a moderní techniky, ještě baví cestovatelskou fantazií. Ale přidané epizody už přinášejí jen čisté učivo, navíc z pásma trčí oslí můstky ve stylu moderátorů estrád, jimiž sestry uvádějí nesouvisející snímky od studentů FAMU. Přitom právě tyhle animované miniatury – Nový druh a Malý Cousteau na téma klukovských snů i vtipná variace na bájného Minotaura v současném světě Mythopolis – obstarají nejsilnější zážitek, i když spíše dospělým.

Titulní projekt tedy získá zásluhy více jako nosič přidaných kousků, které se jinak k divákovi nedostanou. Ale samy naučné omalovánky Rosa a Dara musí najít školáky, kteří se hrnou do kina za vzděláním, ne za zábavou.

— Mirka Spáčilová

Rosa & Dara a jejich velké dobrodružství