Vacek věří: Třeba se vrátím

Svůj ráj našel tam, kde by to asi vůbec nečekal. V polských Gliwicích, sedmdesát kilometrů od hranic s Českem, prožívá osmadvacetiletý záložník Kamil Vacek restart zbrzděné kariéry.

Přitom se vám ze Sparty zrovna do Polska moc nechtělo, že?

Hodně jsem se rozhodoval. Stejně jako většina Čechů jsem toho o polské lize moc nevěděl, netušil jsem, co mě čeká. Slyšel jsem samou chválu, ale pořád jsem měl pochybnosti. My Češi Poláky a jejich zemi často trochu podceňujeme, proto mě ohromně překvapilo, jakou tady všechno má úroveň.

Co na vás nejvíc zapůsobilo?

V Česku je humbuk okolo Sparty nebo Plzně, ostatní týmy už jsou trochu upozaděné. Tady je to mediálně mnohem víc sledované, každý zápas je v televizi, která má obrovskou sledovanost. My jsme jeden z nejmenších klubů v Polsku, přesto máme skoro pořád vyprodaný stadion. Kvůli tomu sem začínají chodit kluci z Německa, z Itálie. Úroveň ligy se hodně zvedá.

A vy v ní patříte k nejlepším, už třikrát jste byl v sestavě kola a novináři vás chválí. Vnímáte to?

Teď se mě tady docela dost lidí ptá, jak je možné, že mě Sparta pustila na hostování. Noviny moc nečtu, jen kluci v kabině mi říkali, že patřím k nejlépe hodnoceným hráčům. Ale já bych to zatím nechtěl řešit, máme za sebou jen jedenáct kol. Cítím se na hřišti dobře, ale vím, že můžu být i lepší. Každý hraje proto, aby se tam dostal. Vím, že pan Vrba se o mně bavil s trenérem Látalem, ale snažím se to pouštět z hlavy. Když se mi bude dařit i dál, třeba se jednou do nároďáku opravdu vrátím.

Váš tým překvapivě vede ligu o šest bodů. Už sníte o titulu?

To vůbec. Tady všichni přemýšlí střízlivě, cílem je první osmička, abychom nehráli o záchranu. Ale v novinách je z toho obrovský poprask. Přitom po prvních zápasech nás nikdo nebral moc vážně, nečekalo se, že po jedenácti kolech budeme první a dokážeme porazit nejlepší týmy.

— David Čermák