Jak si najmout babičku
Hlas má jako zvon a klidně by mohla být aktivistkou řečnící na náměstích. Bez mikrofonu. Anna Dzurejová však tvrdě pracuje ve fabrice. Noční, denní, dvanáctky. Své směny ale ladí tak, aby si mohla jednou týdně vyšetřit pár hodin pro svá náhradní vnoučata. Rodinu jí našli v rámci programu 3G v národním dobrovolnickém centru Hestia.
Anna pochází ze Spišské Nové Vsi, ale už patnáct let žije v Praze. A je to od pohledu živel. „Vlastní děti nemám a v manželství jsem se trochu nudila, tak jsem si jednoho dne řekla – půjdeš o kus dál a hotovo,“rozšafně začíná řeč. Už patnáct let žije v Praze. Anna má široké srdce, a tak zamířila mezi dobrovolníky. Tam se dozvěděla o možnosti stát se náhradní babičkou.
Babičku našli na druhý pokus
Daniela Hladká je po rozvodu už šest let sama se sedmiletou Aničkou a devítiletým Jáchymem. Náhradní babičku začala hledat už před lety a rok čekala, než jim v Hestii jednu nabídli. „Jupííí, tak konečně! radovala jsem se tehdy. Jenže předčasně. Ta paní měla ze všeho obavy a šlo to doztracena,“přiznává Daniela, která pracuje jako vedoucí recepce v hotelu.
Na druhý pokus ji dali dohromady s Annou Dzurejovou a ta už čtyři měsíce funguje jako náhradní babička pro její dvě děti.
Jako by s ní do pronajatého panelákového bytu vstoupil regiment vojáků. Energii by Anna mohla rozdávat. „Je úžasná. S ničím nemá problém,“libuje si matka dvou školáků. Sedmiletá jmenovkyně se k náhradní babičce hrne s obrázkem. Je na něm srdce a nápis: Od Anny pro Aničku. „To jsem namalovala pro tebe, Ani,“hlásí dívka. „Dobře mi v Hestii vybrali,“pochvaluje si na oplátku babička a svou podobně hyperaktivní náhradní vnučku hladí po ruce. Když malá nehodlá zavřít pusu, s úsměvem ji usměrní: „Do reči se neskáče, moje milá.“
I když se dospělé Anně do vět občas vloudí slovenština, v Praze se už dávno zabydlela. „Ochutnejte,“rozšafně vyloží na stůl cukroví, se kterým hodlá uspět v soutěži Buchtobraní. „Burizonové gulky, ale pro jistotu vám to přeložím. Česky jsou to kulky. Jednou si pronajmu míst- nost, koupím tři trouby a budu podnikat,“plánuje tónem, který nedovolí pochybnost. „Mňam,“výmluvně kvituje její um Jáchym.
Emilie to stále nevzdává
V institucích, které se vícegeneračním seznamováním zabývají, vám poví, jak vzácným artiklem náhradní babičky jsou. Může být však pouto mezi dětmi a náhradními prarodiči rovnocenné těm biologickým?
Pokud se potkají vhodní „partneři“, význam biologického propojení slábne. „Někdy přece také máme kamarádku raději než vlastní sestru. Na druhé straně pro většinu lidí jsou ti vlastní přece jen postaveni trošku jinde a výše,“připouští dětská psycholožka Jitka Jeklová.