Gólman, střelec i bek. Kdo (zatím) šokuje extraligu

Boleslavského brankáře Davida Ritticha už MF DNES ocenila titulem Hráč měsíce, ale jsou tu další tři hokejisté, kteří v úvodní čtvrtině extraligy leckoho překvapili. Tady jsou jejich příběhy.

Na startu sezony byl pro hokejové střelce v extralize neznámou překážkou. „Oni neznají mě a já zase je,“usmíval se Branislav Konrád, jako by tušil, že záhy o něm budou vědět až moc.

Slovenský reprezentant drží podceňovanou Olomouc v horní půlce tabulky, ovládá brankářské statistiky a pokouší se o menší revoluci, když podle bookmakerů s největším outsiderem ligy ještě do pátku držel sedmizápasovou vítěznou šňůru s vizitkou nejlepší defenzivy soutěže. A kanonýři už vědí, s kým mají tu čest.

Přitom se Konrád, jehož devízou je vysoká postava, snažil v extralize prosadit už před dvěma roky v Třinci. Naskočil do tří zápasů, pak bez potlesku zmizel do druholigového německého klubu Heilbronner Falken. V létě ovšem udělala Olomouc terno; po konci kariéry Jiřího Trvaje našla v Trenčíně poklad, dohodla se na kontraktu a 28letou posilu mezi tyčemi si nemůže vynachválit.

Trenér Venera jej ihned prohlásil za týmovou jedničku. Tým na něj spoléhá, neboť má problémy se střílením branek a často vyhrává o jediný gól. Tlak na brankáře je tak ještě větší. „To je jednoduché: když gólů nebudeme moc dávat, tak jich nemůžeme ani moc dostávat. Věřím, že to půjde.“

Diváci si ho rychle oblíbili. Nejen kvůli spolehlivým zákrokům, kterým nepřidává kudrlinky navíc. Konrád nepředvádí žádné zbytečné mrskání v brankovišti, ale je klid- nou silou. Po vítězném zápase přichází jeho show: hází helmou jako bowlingovou koulí nebo hokejkou coby oštěpem. „Nikdy jsem to nedělal, ale pak v Třinci Šimon Hrubec s diváky blbnul a Hudáček ve Švédsku pomalu jezdí na lyžích,“praví rodák z Nitry. „Doufám, že to šaškování bude co nejčastější.“

Je vysoký, váží metrák. Má tvrdou střelu, dobře brání a i on reprezentuje Slovensko jako Konrád. Už víte? Ačkoliv popis sedí na Zdena Cháru, tohle byl popis jeho možného nástupce – Michala Čajkovského. Hokejista s „uměleckým“příjmením nekomponuje žádné opery, ale ve Spartě teď tvrdí muziku. Chárovi se kdysi v pražském klubu smáli, ale 38letý bek se stal kapitánem Bostonu a s národním týmem zažil několik úspěchů. „Zdena obdivuju za všechno, co dokázal,“říkal Čajkovský, když jeho vzor v roce 2011 přivezl domů Stanley Cup.

O něm sní také 23letý sparťanský bek, vlastně by pro začátek stačilo se do NHL dostat. Čajkovský se o to pokouší už od roku 2010, kdy si zahrál extraligu za Slovan Bratislava (debutoval v 17 letech) i slovenskou dvacítku. Pak vyrazil za oceán hledat cestu do nejlepší ligy na světě. Neuměl jazyk a... „Odlišné od toho, na co jsem byl zvyklý, bylo i stravování,“vzpomínal pro klubový web.

Nikdy nebyl draftovaný, přesto dostal šanci v kempu LA Kings, naposledy usiloval o místo ve Washingtonu. Zase neuspěl. Tak si le- tos řekl, že se vrátí i kvůli rodině do Evropy. „Pro mě ještě existovala možnost zůstat v AHL, ale Sparta mi dá rozhodně víc.“Adaptoval se rychle. Se sedmi přihrávkami patří k nejproduktivnějším bekům extraligy, často pálí od modré čáry. A když na to přijde, umí se na ledě porvat. Na mohutném těle má několik tetování, jeho kariéru vystihuje název písničky AC/DC, který zdobí jeho levou ruku. „It’s a long way to the top.“Cesta na vrchol je dlouhá. Chára jí prošel, co Čajkovský?

Bylo jen pár dnů před startem sezony, když plzeňský šéf Martin Straka předpověděl: „Kubalík vypadá báječně, je ve velkém laufu a snad to na ledě prodá.“

Stačila dvě kola, aby útočník Dominik Kubalík jeho proroctví naplnil. V Pardubicích si připsal premiérový hattrick v extralize a ještě skromně pravil: „Jenže právě Martin Straka mi po zápase povídal, že gólů mohlo být klidně šest. Musím se zklidnit, abych byl v zakončení ještě lepší.“Nebyl to jen krátkodobý záblesk, Kubalík válí dál, vede klubové bodování a jeho góly drží Plzeň blízko čela tabulky.

Narodil se před dvaceti lety, přesně 21. srpna. Vždyť se také na ledě do útoku často hrne silou tanku, je k nezastavení. Jenže zatímco ty, které sem ve stejný den roku 1968 poslal z Ruska Brežněv a rozsévaly po zemi jen zmar a smutek, Kubalík má v Plzni našlápnuto k daleko šťastnějším a radostnějším chvílím. „V hlavě to má srovnané, skoro kaž-