Policie nám fandí
ČESKÉ BUDĚJOVICE „Nechápu, jak se celá Evropa dívá, jak k nám proudí armáda mladých islamistů, a čeká, až nám začnou podřezávat krky. Když nebudou demonstrace jako v Drážďanech, aby lidé pochopili a šli s námi, bude se furt jen kecat v hospodě,“kroutí hlavou pravicový extremista Stanley, boxer s vypracovanou postavou a tetováním na paži A.C.A.B., anglické zkratky, že všichni policajti jsou parchanti. Jsem inkognito na schůzce radikálů, kteří jezdí na protiislámské demonstrace skandovat hesla proti uprchlíkům.
Dostat se sem – do pošmourného baru – mezi sedm radikálů nebylo snadné. Musím mít „kontakt z demonstrace“, který mě přivede, a na první pohled zapadat. Mám holou hlavu, měřím 190 centimetrů a vážím metrák – vzezření tedy není problém. Vzal jsem si černé kapsáče a mikinu s kapucí, jejíž rukávy mi zakryjí paže – jako jediný totiž nemám žádné tetování. Žádného lva, dubové ratolesti nebo švabachem psaný nápis. A musel jsem se naučit podávat ruku. Místo klasického potřesení to vypadá, jako když si dáváte páku v hospodě. Pevně stisknout. A nepovolit.
Čtvrt roku mapuji akce různých sdružení pořádajících demonstrace proti přijímání uprchlíků. Výsledek? Téma přistěhovalectví vytlačilo protiromské debaty a vůbec poprvé se radikálové z různých dříve znesvářených pravicových skupin spojují. Důvod? Demonstrace organizované antiislamistickými hnutími lákají stovky běžných obyvatel. A víru, že „se dostanou na koně“, umocňují v radikálech i sympatie policistů. Ti stále častěji anonymně přiznávají, jak moc rozumějí lidem, kteří uprchlíky odmítají.
Do uprchlických táborů jezdí sloužit policisté z celé republiky. Když se vracejí, vyprávějí své zkušenosti. „Vidím bezpečnostní riziko. Pouštíme do celé Evropy tisíce lidí, které nikdo neprověří. Osmdesát procent policistů tu uprchlíky nechce a stáli by na hranici i zadarmo, když by to muselo být. Prostě mezi námi je minimum těch, kteří by otevírali náruč a brali je domů,“říká jeden z letitých zkušených policistů pod podmínkou anonymity a připomí- ná řadu vyjádření policistů i na sociálních sítích.
Ačkoliv se policie oficiálně k osobním názorům policistů nevyjádří, zjistit, co policisty názorově kloní k odmítání uprchlíků, není složité. „Podmínky pro policisty například v táboře v Drahonicích jsou bída s nouzí a i to, jaký je diametrální rozdíl v podmínkách pro uprchlíky a pro policisty, může jejich názor ovlivnit. Jako policista jsem povinen dodržovat zákon, ale v osobní rovině nebo jako subjektivní pocit mám obavu z toho, co přijde. Vidíme, jak se uprchlíci chovají, rozbíjejí okna, nábytek, aby získali zbraně, aby se mohli sebepoškodit nebo eventuálně někoho napadnout. To jsou rizika, která policisté vnímají, a ta obava tam je,“popisuje mostecký policista a zároveň předseda výkonného výboru Unie bezpečnostních složek Zdeněk Drexler.
Frustrace policistů a jejich postoj pak nahrávají uskupením jako Blok proti islámu nebo Islám v ČR nechceme. „Zaměstnanci ve služebním poměru mají problém vyjadřovat skutečně otevřenou podporu, protože státní systém by to asi neocenil. My ale jejich podporu máme, občas nám někdo z nich napíše e-mail a řeknou nám to mezi čtyřma očima,“říká předseda jihočeského Bloku proti islámu Miroslav Adamec.
Pokračování na str. 2