Informační kozel zahradníkem

Oprávu na informace se popsaly kilogramy papíru. Ne nadarmo je přímo právem ústavním, tedy té nejvyšší síly. Mezi povinné subjekty, které nám musí poskytovat informace, ať se jim to líbí či ne, spadá stát (tedy všechny státní úřady včetně ministerstev), obce a kraje, což se obecně mezi lidmi snad již ví.

Není ale až tak známo, že za povinné subjekty byly v minulosti soudně určeny mimo jiné i ČEZ, Všeobecná zdravotní pojišťovna, Dopravní podnik hl. m. Prahy, či dokonce městský fotbalový klub Hradec Králové. Podle zákona o svobodném přístupu k informacím však nyní občan nemůže žádat o informace neziskové organizace, které mnohdy čerpají miliony z veřejných peněz. Proč? Řada neziskovek se tváří jako nejsvatější mezi svatými. A také jejich pracovníci či sympatizanti mnohdy rádi zavalují ostatní povinné infosubjekty svými žádostmi o informace. Někdy jde i o stovky šikanózních žádostí.

Fakt, že neziskové organizace nespadají do režimu zákona o svobodném přístupu k informacím, není v souladu s veřejným zájmem. Mám návrh, zařaďme do budoucna do režimu povinných subjektů i neziskovky čerpající veřejné peníze. Tedy ne všechny, ale ty, které čerpají více než 50 procent svého rozpočtu z veřejných peněz – od města, kraje, státu či z EU. Ostatní by se mohly přihlásit pod režim infozákona dobrovolně.

Přijde mi nelogické, pokud samy neziskovky pod zákon o svobodném přístupu k informacím nespadají. Pod svícnem bývá někdy tma. Nenastal už ale čas na změnu, páni zákonodárci?

— Petr Kolman

vysokoškolský pedagog