Běženci aneb Hlas lidu, hlas boží

My prostí lidé jsme obvykle stádo klidné, nevýbojné, trpělivé a líné. Pokud se nic fatálního neděje, necháme politiky, aby provozovali své hrátky. Leč čas od času se stane, že od politiků očekáváme, že zasáhnou. Evropou se valí běženci. Odmysleme, prosím, v tuhle chvíli od naivních, romantických a aktivistických názorů a podívejme se na celou věc čistě technicky, z pohledu principů demokracie.

Většina lidí v Evropě běžence v té podobě, v jaké přicházejí, rozhodně nechce. Lišíme se jen v tom, jak pomoci těm, kteří to opravdu potřebují, a v názoru na to, co to vlastně „opravdu potřebují“. Já si třeba myslím, že ten, který přijde bez dokladů, má mobil v kapse a zdravé ruce k práci a k boji za svou vlast, rozhodně na naši pomoc nárok nemá. Ale nebudu odbíhat od jádra věci. Většina běženců tu nemá co dělat. V tom se my, prostý lid, shodujeme.

Politické elity ovšem nejsou ochotné zasáhnout. Právě naopak, někteří politici, dokonce i ti čeští, nám vykládají, že to je naše povinnost. Omyl!

Povinnost politiků je respektovat naše přání, ať se jim to líbí, nebo ne. Rozhodujeme my, lidé, a rozhoduje většina. Politici jsou jen vykonavatelé našich potřeb, protože mají z naší vůle svá křesla a platy. Ty jim dáváme proto, aby vedli tuto zem způsobem, jakým si přejeme my, nikoli pár blouznivců a neschopných mluvků.

Příliš jsme za uplynulá léta duchovně zlenivěli, když nás veřejnoprávní prostor masíroval neustálým omíláním toho, čí lidská práva porušujeme. Pomalu jsme si zvykli na to, že patřit k většinové společnosti je něco hanebného, dětmi božími jsou minority. Teď sklízíme trpké ovoce. Generovali jsme zástupy lidskoprávních aktivistů a veřejnoprávní prostor se tváří, že jen to, co tvrdí aktivisti, je správné. Většinový názor je xenofobní. Kam až jsme to dospěli? Copak tohle je demokracie? Jakým právem mluví skupinky aktivistů za nás? Reprezentují většinu voličů? Ale já je chápu. Už spisovatel O’Henry říkal, že dobročinnost je nejlepší vyžíranda.

Smyčka se utahuje. Doplácíme na to, že se v naší společnosti nerespektuje zdravý selský rozum. Politické elity dopouštějí, aby běženci porušovali zákony. Je logické, že se záhy najdou v Evropě domácí obyvatelé, kteří rovněž přestanou dodržovat zákony. V Německu a Švédsku už spalují ubytovny. Proč by směli zákony porušovat jen běženci (Romové, ekologičtí aktivisté a další), proč ne my, většina? Za vše, co se stane v budoucnosti, nesou odpovědnost politické elity.

Problémem je ovšem fatální mocenská impotence současné parlamentní demo-