V Bruselu to Češi neumějí. Nebo naopak umějí až moc

To nám ty trable v Bruselu začínají pěkně bobtnat. Je to sotva pár dní, co se ukázalo, že nemáme po třech letech „intenzivního vyjednávání“v Evropské komisi schválený systém, podle něhož vyplácíme mnohamiliardové podpory solárních, větrných či bioplynových elektráren. Nedotažená notifikace vyústila v hrozbu Energetického regulačního úřadu, že od příštího roku dotace pro 95 procent českých obnovitelných zdrojů stopne, což by vyvolalo kalamitu těžko odhadnutelných rozměrů.

Teď se zase ukazuje, že Česko nestihlo včas přizpůsobit evropské legislativě zákon o posudcích EIA (ty popisují dopady staveb na životní prostředí, u těch velkých jejich získání předchází dlouhý a komplikovaný proces). Střídající se vlády tak dlouho odsouvaly příslušnou novelu, až se desítky připravených silničních projektů dostaly do slepé uličky. A pak tu jsou notoricky známé eurodotační blamáže. Systém, podle něhož se do loňska čerpaly evropské peníze, byl nastavený tak mizerně, že jsme příděl z fondů nedokázali vybrat, přínos dotací pro posilování národní ekonomiky zůstal sporný – stovky miliard se neprojevily ani výrazným zkvalitněním dopravní infrastruktury, ani lepší vzdělaností obyvatelstva, ani ohromujícím růstem pracovních míst v dotovaných projektech. Nemluvě o tom, že část dotací potupně vracíme, protože jsme je rozdali v rozporu s platnými pravidly.

Češi mají sklon nadávat na bruselskou byrokracii. Jenomže všechny výše zmíněné trable mají kořeny u nás doma: ukazují zoufalou neschopnost tvořit kvalitní zákony a předpisy. Hlavní příčinou je liknavost, odkládání problémů, zametání chyb pod koberec. A mizerně fungující státní správa a státní instituce.

Pokud je to jen daň za rychle se střídající neakceschopné vlády a neblahý zvyk politiků řešit problémy jen v horizontu svého volebního mandátu, jde o tu lepší variantu. Legislativní šlendrián však bývá i užitečný. Vyhovuje chytrákům, kteří dokážou chyby státu obrátit ve svůj prospěch. Tak jako část solárních investorů z roku 2010, tak jako obchodníci s pozemky u budoucích dálnic, tak jako hoteliéři schopní přesměrovat evropské peníze na své soukromé projekty. Možná nejde o neschopnost Čechů pohybovat se v Bruselu. Možná jsou naopak v evropském prostředí mimořádně zběhlí. Bohužel jen někteří. A ne ti, které si platí řadový občan.