Šlechtic léta čelí jadernému odpadu. Prý chce těžit sůl
GARTOW Zvenčí připomíná zámek Gartow v Dolním Sasku v mrazivém lednovém večeru záběry z filmové Popelky. U rodinného krbu v „obýváku“je však příjemně teplo. Stěny zdobí starožitná zrcadla a portréty dávno zesnulých pruských aristokratů, kteří po staletí vlastnili většinu pozemků v regionu na levém břehu Labe.
Jejich potomek, hrabě Andreas von Bernstorff, nemá v žádném případě v plánu rodinnou tradici přerušit. Už téměř čtyřicet let úspěšně čelí plánům spolkové vlády a atomových koncernů zbudovat v sousedním Gorlebenu centrum likvidace jaderného odpadu v Německu.
Volba na Gorleben jako nejvhod- nější lokalitu padla už koncem sedmdesátých let. Spíše než geologické či klimatické podmínky však hrály roli geopolitické faktory. V chudém a řídce osídleném koutu těsně u někdejší hranice mezi dvěma Německy předpokládaly úřady nejmenší odpor obyvatel. Více než polovina z nich žila za železnou oponou.
Předpoklad se však ukázal jako fatální omyl. Kvůli demonstracím s více než stovkou tisíc účastníků vzaly zasvé nejen plány na vybudování zařízení na přepracování použitého jaderného paliva. Konečné úložiště pro radioaktivní odpad za 1,6 miliardy eur sice stojí, od roku 1986 je však vedeno jako průzkumné a v současnosti v něm probíhá útlum činnosti.
Jediným funkčním zařízením je v Gorlebenu povrchový mezisklad, kde je dočasně uloženo 113 kontejne-
Hrabě rů s vysoce radioaktivním odpadem, takzvaných castorů.
Aktivisté, z nichž mnozí jsou dnes v důchodovém věku a protestem proti úložišti strávili podstatnou část života, mají ve vleklých soudních sporech omezené možnosti. U hraběte, který vlastní většinu půdy v těsném okolí kontroverzních lokalit, je tomu jinak.
Bernstorff využil právního triku a zvláštnosti v dolnosaském právu, podle něhož je majitel pozemků také vlastníkem nerostů pod ním. Tvrdí, že plánuje vytěžit sůl, která se v oblasti ve velkém množství vyskytuje. Hlubinné úložiště vyhořelého paliva v těsné blízkosti solných dolů by tento podnikatelský záměr ohrozilo, takže se Bernstorffovi už léta daří jeho vzniku bránit.
Otevřeně přitom přiznává, že ve skutečnosti žádnou sůl těžit ne- chce. Jako argument u soudů se mu to však hodí.
„Mí předci vydali nařízení, že se naše pozemky mohou spravovat pouze ve veřejném zájmu. Dnes už to samozřejmě nemá žádnou právní platnost. Vztah k půdě je však v nás a hodlám se tím dál řídit,“vysvětluje Bernstorff důvody, proč se proti úložišti brání všemi prostředky.
On i další aktivisté zdůrazňují, že si uvědomují odpovědnost Německa i to, že někde se odpad uložit musí. Chtějí však zabránit tomu, aby to bylo v Gorlebenu, který byl zvolen spíše z politických důvodů než kvůli nejvhodnější geologii.
„Máme obavu, že kvůli proinvestovaným penězům vznikne tlak, aby konečné úložiště vzniklo právě zde,“říká Wolfgang Ehmke, mluvčí občanské iniciativy Umweltschutz, která protesty v Gorlebenu střešuje.
O tom, co s jaderným odpadem dál, by v Německu mohli mít jasno letos v létě. V té době zveřejní své závěry Komise pro uložení vysoce radioaktivního odpadu. Podle slov jejího předsedy Michaela Müllera se členové ani tak nezabývají technickou otázkou. Právě kvůli odporu obyvatel, jako je ten v Gorlebenu, jde spíš o to, jak o volbě přesvědčit veřejnost.
„Technické parametry už není potřeba tolik řešit, to už se udělalo v minulosti. Mnohem náročnější je vybudovat důvěru veřejnosti,“říká Müller. Ani komise nerozhodne o definitivní lokalitě. Stanoví pouze kritéria, podle kterých se bude vybírat. Odhady, že se tak stane do roku 2030, jsou přitom podle Müllera až příliš optimistické.
za-