Most špionů po třiceti letech. A jeho dva konce

Přesně před třiceti lety se odehrála legendární výměna špionů mezi Západem a Východem na Glienickém mostě u německé Postupimi. Ze Západu na Východ po mostovce přešel československý „krtek“Karel Köcher s manželkou (také špionkou, samozřejmě) a třemi dalšími aktéry studené války.

Proti nim kráčel z Východu na Západ politický vězeň a bojovník za práva sovětských Židů Anatolij Ščaranskij a spolu s ním další tři šťastlivci včetně jednoho československého.

Byla to ovšem už třetí podobná výměna na Glienickém mostě – o té první, při níž Moskva propustila amerického letce Francise Garyho Powerse, legendárního pilota z výzvědného letu U-2, natočil nedávno slavný režisér Spielberg film Most špionů. O Köcherovi zase před krátkým časem vyšla kniha – zkrátka a dobře – most, celá ta studená válka a všichni tihle zajatci, špioni a disidenti se právě v naší době stávají definitivně součástí historie.

V době, kdy kolem víří tolik nepříjemných zpráv, nás ovšem může těšit, že po Glienickém mostě u Postupimi už může přejít kdokoli kdykoli a nikoho to nebude zajímat. Pokud nová železná opona existuje, vyrostla okolo současného Ruska a leží daleko na východě. Naštěstí pro nás všechny tady.

Ale na to, že Glienický most měl dva různé konce, bychom v té záplavě špionských příběhů nikdy neměli zapomenout. Jeden ústil ve světě svobody, byť nedokonalém, ale jiný k dispozici není. Z druhého konce hrozilo nebezpečí Evropě i celému světu. Dodnes záleží na tom, kdo kterým směrem po tom mostě kráčel, protože jedni stáli na správné straně, druzí ne. Sebezajímavější špionský příběh na tom nic nezmění. A my bychom si měli stále připomínat jednu klíčovou otázku: Který konec toho mostu je nám bližší?