Hlávka dotoval umělce i studenty
Vynikající student, který se prosadil jako architekt i velkorysý mecenáš, se narodil před 185 lety
PRAHA „Současně má rozpracováno kolem padesáti staveb a každé dílo osobně schvaluje. Trmácí se od staveniště ke staveništi, kontroluje každý portál, římsu, okenní rám.“Tak v šedesátých letech 19. století popisoval pracovní nasazení Josefa Hlávky autor jeho biografie Miroslav Jandovský.
A není se co divit. Hlávka, slavný český architekt, stavitel a mecenáš, za svůj život vytvořil na 150 projektů v Praze, Vídni a dalších koutech někdejší rakouské monarchie. Talentovaného potomka chudého purkmistra ze zapadlého západočeského městečka přitom nezlomila ani těžká choroba.
Revoluční rok 1848 Hlávka strávil se zbraní v ruce ve studentských gardách. Poté, co se bouřlivé měsí- ce staly pouhou historií, neskončil jako mnozí další bývalí revolucionáři u mramorových kavárenských stolků ve víru debat.
„Pro budoucnost českého národa jest třeba dělat více,“soudil Hlávka. A šel příkladem. Absolvent techniky si stavařskou praxi osahal i na „brigádě“na stavbách. Během tří let projezdil kus Evropy. A měl i potřebnou dávku štěstí.
Stavitel František Šebek, u kterého se učil řemeslu, mu v roce 1860 odkázal firmu. A jeho profesor František Schmidt ho v tomtéž roce pozval ke spolupráci na jednom z velkých projektů, na vídeňském kostele Panny Marie misionářské kongregace lazaristů. Stavba chrámu tehdy vázla na nestabilní opěrné zdi. „Oblékl si obyčejnou zednickou halenu. Problémový kus zdi strhl a stavba pokračovala dál,“uvádí historik Jiří Vítek. Hlávka tehdy nasadil vražedné pracovní tempo.
Zatímco se ve Vídni pilně stavělo, Hlávka rozpracoval další excelentní projekt. Tentokrát v nejvýchodnějším cípu rakouské monarchie. V Černovicích v Bukovině vyprojektoval rezidenci pravoslavných biskupů. A zároveň podle projektu architekta Eduarda van der Nülla se Hlávka pustil do reprezentativní a lukrativní stavby vídeňské Dvorní opery. A další zakázky se na něj doslova valily. Stavěl soukromé rezidence či obchodní domy. Ve Vídni navíc skoupil volné pozemky, na nichž stavěl činžáky.
Porodnice u Herodese
„Detailně vypracovával projekty a plánoval proces stavění. Samozřejmostí byla důkladná kontrola, aby se prováděcí výkresy nemusely pracně měnit,“uvádí architekt Pavel Reis důvody Hlávkova úspěchu. Na počátku 60. let se Hlávka v Praze oženil. První chotí se mu stala
Mecenáš jeho vzdálená sestřenice. Ani v hlavním městě Království českého jako stavitel nezahálel. Když zemský místodržící kníže Thun-Hohenstein rozhodl o stavbě zemské porodnice, nikoho nepřekvapilo, že její realizací byl pověřen Hlávka. Nový komplex měl vyhrazeno místo Na Větrově, dnes v ulici U Apolináře. Shodou okolností zde stál dům U Herodese, což bylo co by kamenem dohodil od hospody Jedová chýše, oblíbeného místa, kde tehdy medici pořádali své proslavené „jodoformové“večírky. (Jodoform se používal jako anestetikum a v případě mediků jako lehká droga – pozn. red.)
Moderní komplex o šesti pavilonech se pacientkám otevřel v polovině 70. let. K novogotickému stylu z režných cihel Hlávku inspirovalo severoněmecké stavitelství. Nebyl to však jediný důvod jeho použití.
„Na příkaz Zemského výboru musela být stavba z režných, neomítnutých cihel, neboť se věřilo, že jsou bezpečnější z hlediska přenosu infekce,“uvádí historik Emanuel Poche. Jedinečnou částí Zemské porodnice se stala kaple sv. Kříže. Ničivé pracovní tempo však Hlávkovi zničilo zdraví. Nejprve skončil upoután na vozík. A když revmatic- kou nemoc přemohl, později částečně přišel o zrak. „Stal jsem se konečně přece ještě dosti silným, abych mohl podniknouti boje, kterým se i zdravější než já vyhýbají,“charakterizuje svůj boj s nemocí.
Stavitel, ale hlavně mecenáš
Z Hlávky stavitele se v té době stává velkorysý a všudypřítomný mecenáš. Například v roce 1885 zachránil skomírající Akademii výtvarných umění. Vojtěchovi Hynaisovi a Václavu Brožíkovi zřídil ateliér, nějakou dobu jim posílal i plat. O pět let později pomohl zachránit Karlův most v jeho historické podobě poté, co jej zdevastovala povodeň.
V roce 1904 otevřel svůj velkolepý projekt studentských kolejí v centru Prahy. A na sklonku života spolu s manželkou Zdeňkou odkázal pět milionů korun nadaci, která funguje dodnes.
Zdroj: Muzeum HMP