Všem teď dávám Jardu za příklad

BŘECLAV Jaroslava Navrátila zná tak dobře jako málokdo. Milan Valachovič byl jako trenér u toho, když šikovný záložník začínal v Břeclavi a když za ni později během podzimu stihl nastřílet dvanáct gólů.

„Ale nikdy by mě nenapadlo, že udělá takovou kariéru. Bylo s ním hodně práce,“vzpomíná.

Co všechno musel zlepšit?

Vždycky byl rychlostní typ, ale jeho vrcholem bylo, když někoho předběhl. Chyběla mu finální při- hrávka, ani gólů moc nedával. Pomohlo, když jsme obměnili tým a začali hrát s mladými. Měl vedle sebe třeba Davida Cupáka, který teď nastupuje za futsalovou reprezentaci. Naučil se náběhy, to využívá i teď. Gól, který dal Zwolle, byl přesně takový, jaké dával u nás.

Jak jste prožíval jeho odchod do Almela?

Když ho začali sledovat, říkal jsem mu: Nebudeš nervózní? A on na to: Ne, to mi naopak pomůže. Když to pak opravdu vyšlo, byla to pro nás událost. Břeclav ani nebyla licenční klub, takže nemohl jít na hostování do zahraničního profiklubu. Musel přestoupit na Žižkov a až odtamtud šel do Almela. Pak jsem mu ještě musel vyřizovat pas...

Opravdu?

Prvního ledna letěli na soustředění do Turecka a Jarda si najednou uvědomil, že nemá pas. Starosta Hustopečí musel narychlo otevřít úřad, aby mu vyrobil rychlopas.

Co jste s ním ještě zažil?

Když byl v nejlepší formě, hráli jsme s Orlovou a já věděl, že nalevo mají pomalého obránce. Říkal jsem mu: Jardo, párkrát mu utečeš a třeba ho ve třicáté minutě vystřídají. No, nevyšlo to, vystřídali ho až v pětatřicáté minutě.

Jste s ním pořád v kontaktu?

Píšeme si, voláme. Vždycky sleduju, jestli nastoupí, a když ho vidím v televizi, srdce zaplesá. Je to jeho vítězství, zaslouží si to. U nás bral pět tisíc, teď se může zajistit. Všem klukům ho dávám za příklad.