„Stačilo by je od sebe včas oddělit“

Termín psychická infekce zní uším laika podivně. Právě tímto výrazem odborníci pojmenovali hlavní problém masového vraha Zdeňka Kováře z Uherského Brodu. Jeho ženě byla diagnostikována schizofrenie a psychiatr už před lety vyslovil domněnku, že se od ní manžel „nakazil“. A že dvojici postihl stav, jemuž experti říkají šílenství ve dvou.

„Zjednodušeně lze říct, že jeden od druhého duševní onemocnění převezme,“říká zkušená psychiatrička Marta Holanová (na snímku).

Můžete ten mechanismus přenosu přesněji vysvětlit?

Jde o jakousi sdílenou psychózu. Stává se to lidem, co spolu žijí ve společné domácnosti, většinou s minimem kontaktů s vnějším světem. Jeden z nich, který trpí duševní chorobou, přenese bludy a halucinace na toho druhého. Prostě svým přesvědčivým a sugestivním chováním ovlivní blízkého člověka tak, že dotyčný převezme jeho chorobné vidění světa.

Jak často se tyto případy vyskytují?

Jde o výjimečnou situaci, která se obvykle rozkryje až při nějakém řešení jejich pro- blémů nebo nezbytné léčbě.

Může se od svého blízkého „nakazit“každý?

Samozřejmě tam určitá dispozice hraje roli, ale při silném navázání jednoho na druhého to platí skoro vždy. Podobně to funguje u takzvaného stockholmského syndromu, kdy vzniká vztah mezi vězněným a věznitelem. Ostatně nemusíme se pohybovat jen v patologické rovině, všichni dlouholetí manželé se nějakým způsobem ovlivňují.

Co se děje v hlavě duševně nemocného, který se neléčí?

Člověk trpící psychózou vnímá realitu zkresleně. A je nevývratně přesvědčen o své pravdě. Podle toho se duševně nemocný chová a z chorobných příčin také vychází i motivace jeho činů.

Jak mohli Kovářovi odborníci pomoci? A mohli zabránit jeho činu, kdyby se začal včas léčit?

Kdyby byl včas odloučen od své duševně nemocné manželky a byla mu poskytnuta pomoc, zřejmě by změnil svůj postoj a agresivního činu by se nedopustil. Bludy u nakaženého obvykle mizí, pokud jsou dvě na sebe navázané osoby odděleny.

V rodině přece mohou být dva duševně nemocní i nezávisle na sobě.

Samozřejmě, že je to možné. S takovou situací se v rodinách setkávám poměrně často a kupodivu to nebývá v neprospěch jejich soužití. Dva duševně nemocní, kteří jsou pokrevně spříznění a často se léčí ve stejné ambulanci, se totiž navzájem příznivě ovlivňují. Kontrolují se v léčbě.

Jaké má vlastně psychiatr možnosti, když se mu nějaký pacient zdá nebezpečný?

Psychiatr je pro pacienta jen konzultant. Je vázán lékařským tajemstvím a neměl by ztratit důvěru svého pacienta, s nímž obvykle setrvá v letitém vztahu. Nebezpečný se může zdát každý zhoršený psychotický pacient. Jenže rozhodnout o jeho převozu do nemocnice a tím ho omezit na svobodě vyžaduje od psychiatra velkou odvahu. Hrozí mu stížnosti, a dokonce případně i trestní postih, pokud by situaci neodhadl správně.