Uprchlíci hledají lékaře. Máme plno, slyší
JIHLAVA, ÚSTÍ NAD LABEM První dvě skupiny křesťanských uprchlíků z Iráku sice žijí v Okrouhlíku u Jihlavy, ovšem lékařské vyšetření v krajském městě Vysočiny nikdo z nich neabsolvoval.
Žádný z oslovených praktických lékařů totiž dle Nadačního fondu Generace 21 na zaslanou žádost neodpověděl pozitivně. „Někteří důvod sdělili, jiní odmítli bez udání důvodu, další vůbec nereagovali,“uvedl mluvčí nadačního fondu Martin Frýdl s tím, že prohlídek obou skupin se nakonec ujali mimojihlavští doktoři.
Předseda Sdružení praktických lékařů kraje Vysočina Jiří Havránek popírá, že by odmítnutí uprchlíků mělo rasový podtext. Důvodem jsou podle něj přeplněné kartotéky jihlavských lékařů a také forma, jakou byl on a jeho kolegové o vyšetření požádáni. Havránek ji označil za přinejmenším nešťastnou.
„Ta dáma, která nám e-mail poslala, v něm argumentuje paragrafy. Podle ní jsme povinni je přijmout. A když ne, tak nás nahlásí na krajský úřad a na pojišťovně,“uvedl.
„Přitom postup je vždy stejný, pacient přijde s registrační kartičkou a zeptá se, zda máme volno, nebo ne. Za sebe mohu říct, že já mám momentálně předimenzováno na 140 procent. A kolegové jsou na tom podobně. Chybí tady dvacet procent praktických lékařů,“vysvětluje.
Rozhodně podle něj nejsou důvodem odmítnutí žádné předsudky. „Mám mezi pacienty Vietnamce, Moldavce, Bulhary, Ukrajince, tak proč by mi měli vadit ti z Iráku,“argumentuje.
Znechucený zubař z Ústí
Skutečností však je, že někteří čeští lékaři si již z ošetřování migrantů odnesli dost nepříjemné zkušenosti. Například lékaři a sestry v ordinaci Dentálního studia v Ústí nad Labem ošetřovali skupiny uprchlíků přicházející do Čech z Blízkého východu. Objednávají je tam i sociální pracovníci z tábora Bělá-Jezová na Českolipsku. „Mezi uprchlíky jsou běžné padělané pasy, mnozí ve snaze dostat se do Evropy tají svoji totožnost. Spoléhat se na jejich čestné prohlášení moc nelze. Nevíme, zda tají třeba žloutenku. Musíme být opatrní,“říká majitel studia Martin Peterka.
To ovšem není zdaleka ta největší potíž. „Po jejich návštěvě jsme měli na záchodech utržené prkénko, vyrvaný koš na odpadky, rozbité židle, výkaly na zdech, do nichž si asi utírali ruce. Papíry totiž neházejí do toalety, ale na zem. Běžně také vyhazují odpadky na zem v čekárně,“poznamenal k jednání běženců znechucený Peterka s tím, že si jejich další ošetřování rozmyslí.