Ze skeptiků jsou radikálové Euroskeptická a protiuprchlická partaj Alternativa pro Německo začíná děsit zavedené strany. Z okrajového protestu se stává reálná síla. Je však kvůli tomu nebezpečná?
Nejpozději poté, co se předsedkyní Alternativy pro Německo (AfD) stala saská poslankyně Frauke Petryová a co otcové zakladatelé, profesoři ekonomie v čele s europoslancem Berndem Luckem, na protest stranu opustili, se o AfD přestalo mluvit coby o euroskeptické intelektuálské straně a začala být prezentována jako nebezpečná extremistická partaj.
Kromě drobného posunu v image – Frauke Petryová si na rozdíl od uhlazeného Luckeho servítky nebere – přitom nedošlo k žádné změně v programu ani názorech. Straně ovšem spadla do klína imigrační krize, která jí přihrává další a další voliče.
Uskupení vzniklo na jaře 2013 a téhož roku se jen těsně nedostalo do Bundestagu – o rok později se sedmi procenty vstoupilo do evropského parlamentu a na podzim 2014 získalo zastoupení ve třech zemských sněmech v bývalém východním Německu.
Právě tím padlo jedno tabu, jímž se odpůrci AfD chlácholili – nějaká profesorská strana ze Západu přece nemůže na Východě uspět. Stalo se, mimo jiné díky tomu, že AfD ubírá voliče nejen neonacistům z NPD (tu vytlačili ze saského sněmu), ale třeba také radikální postkomunistické levici. Východní voliče totiž AfD dokáže přesvědčit o tom, že za jistoty z dob NDR dokážou bojovat lépe než postkomunistická Die Linke. Paradoxní úkrok u pravicové strany? Spíše chytrá taktika. Ostatně Die Linke čelí rozštěpení mezi názory stranického vedení a cítěním vlastních voličů. Strana je etalonem moderní levice se všemi správnými multikulturními hodnotami, přitom její voliči – ať už v bývalé NDR, nebo v chudších regionech Západu, třeba v Sársku, mají mentalitou blíže k tradičním komunistům a odborářům – a z uprchlíků mají strach. Utíkají tak k jiným alternativám.
Loni AfD pronikla i do zemských parlamentů v tradičně liberálních městských státech, v Hamburku a Brémách. Letos berou útokem další troje volby: v Bádensku-Württembersku, Porýní-Falci a Sasku-Anhaltsku jim průzkumy slibují přes deset procent hlasů. Z obavy před úspěchem euroskeptiků už začaly tradiční strany bránit zástupcům AfD v účasti v televizních debatách, což se však obrátilo proti nim. Strana má zatím nulový koaliční potenciál, neboť je vykreslována coby extremistická, na dosah ruky od neonacistů. Na tom ale získává, Němci mají v AfD svou protestní partaj. Hlas pro ni je především červenou kartou zavedeným pořádkům.
Na rozdíl od intelektuála Bernda Luckeho, kterému vyhovují abstraktní debaty na vybraných seminářích a na bezpečné půdě europarlamentu, je Frauke Petryová skutečná politička, která se kontaktu s lidmi nebojí. Jistou dráždivost má i osobní život čtyřicetileté ženy, která tvoří pár s význačným politikem své strany Marcusem Pretzellem, kvůli němuž nedávno opustila manžela faráře a čtyři děti. Pretzell odešel od rodiny rovněž a německý tisk, který vztah ostře sleduje, je označil za Bonnie a Clydea německé politiky. AfD však není závislá na osobě předsedkyně, stejně jako nebyla závislá na Luckem.
Proti Petryové se ve straně strhla rebelie kvůli jejímu neuváženému výroku o střílení uprchlíků na hranicích, pokud by to bylo nutné. Popularitu strany však ani případná výměna v čele nemůže ohrozit.
Jakkoli se nedá očekávat, že by se AfD po březnových volbách začala podílet na ně-
Alternativě pro Německo spadla do klína imigrační krize, která jí přihrává další a další voliče.
které ze zemských vlád, její předpokládaný vstup do parlamentů bude mít výrazné důsledky. V Bádensku a Porýní hrozí ukončit stávající většinu levicových stran, a tím i znemožnit jejich další vládnutí – nejspíš tak otevře cestu k velkým koalicím.
Naopak v Sasku-Anhaltsku ohrožuje dosavadní velkou koalici a může tak způsobit vznik rudorudé vlády za účasti postkomunistů, což nastalo předloni v sousedním Durynsku. AfD také drží na uzdě bavorského premiéra Horsta Seehofera. Ten dobře