Jen horké hlavy ducha žvanírny z Česka nevyženou

Nebýt ty dva případy tak blízko po sobě, asi by to nikoho významněji nevzrušilo. Přiznaná výměna libanonského rozvědčíka Fajáda za pětici zadržovaných Čechů a potvrzené stamilionové výkupné za dvě české turistky v Pákistánu. Dvě indiskrece, z nichž musí vstávat vlasy hrůzou na hlavě každému zpravodajci i diplomatovi.

Výzva k odstoupení prezidenta Zemana a hrozba žalobou pro velezradu za jeho žoviální komentář k případu „Hanča a Tonča“šly ještě ze strany opoziční TOP 09 chápat jako výpustný ventil za prohru v půlroční bitvě o evidenci tržeb. Včerejší nezvykle tvrdý výpad šéfa lidovců Pavla Bělobrádka proti ministrovi obrany Martinu Stropnickému za nepřímé přiznání obchodu s Fajádem ale svědčí o tom, že dvě po sobě jdoucí indiskrece chápou politici mnohem vážněji než dlouhou sérii všech předchozích.

Rozčilení však není program a vyzývat koaličního partnera k rezignaci přes rádio svědčí právě jen o horké hlavě. Politik samozřejmě musí být při svém vystupování na veřejnosti zdrženlivý a někdy se nevyhne ani nepopulárnímu „bez komentáře“. Principiálně vzato ale jak Zeman, tak Stropnický jen dovršili průšvih vzniklý předchozím únikem informací. Z bezpečnostní rady, zpravodajských služeb, ministerských kabinetů.

To je sport u nás velmi oblíbený: i supertajné instituce připomínají cedník a vykecá se úplně všechno. Žije z toho většina médií a politici, jimž to zrovna hraje do karet, si obvykle jen mnou ruce. Po dvou případech, které mohou mít v budoucnu fatální dopad na bezpečí českých občanů v zahraničí, snad začínají tušit, že je to hra s ohněm. Kéž by to byl začátek obratu ke stavu, kdy tajné je prostě tajné a sebemenší indiskrece se musí důsledně vyšetřit a potrestat.