Koně museli na frontu, odpad vyvezly tramvaje
PRAHA I koně za velké války museli rukovat. A Praha řešila, jak si bez nich poradit s odvozem hromad odpadu. Zapeklitý problém před sto lety vyřešily nákladní tramvaje.
„Na okrajích chodníků se vršily často do metrové výše hromady popela a všeho, co nenašlo v domácnostech využití,“vzpomínal na vzhled ulic v roce 1916 známý lékař, psychiatr Vladimír Vondráček. Válka vstupovala do třetího roku a koňských potahů, které měly svoz komunálního odpadu na starosti, ubývalo.
Vojenský erár totiž koně postupně rekvíroval. Místo odpadků je čekalo zapřažení u trénu neboli zásobovacích jednotek či služba u artilerie. „Nastala velká svízel v odvážení popela a smetí z veřejných komunikací,“povzdechl si komentátor Národní politiky v lednu 1916.
Pražský magistrát řešení, tak jako v jiných mimořádných válečných případech, svěřil Elektrickým podnikům. Nouzový odvoz pražské špíny řešil několikastupňový důmyslný plán. Zbývající koňská spřežení měla podle projektu komunální odpad nejprve odvézt do nepoužívané kotelny městské přečerpávací stanice v Sokolské ulici.
Dělníci tam měli od Komenského náměstí, dnes náměstí I. P. Pavlova, natáhnout kolejovou spojku. Pro odpadky tam měly zajíždět nákladní tramvaje. A počítalo se s tím, že z centra města vozy zamíří na periferii do Vysočan, na skládku v dnešní Špitálské ulici. Tam se počítalo s prodloužením tramvajové tratě od někdejšího továrního areálu Kolbenky. Projektům pražského magistrátu však oponovali vysočanští radní. I když pozemek ve Špitálské patřil Praze, vysočanská radnice zřízení skládky odmítla.
A svoz odpadu začal váznout kvůli problémům také na druhé straně plánované tramvajové linky v Sokolské ulici. Areál kotelny nebyl na začátku roku 1916 připraven.
Popeláři s tramvají Noviny na začátku roku 1916 proto plnila dvě velká témata. Tvrdé střety na frontě v Bukovině, kde bojovaly i jednotky z Prahy, a tahanice o odpad.
Doba plná zvratů
Pro sběrné místo v centru města se volná plocha našla záhy. „Správní rada Elektrických podniků totiž rozhodla o provizorním řešení. Odpad se měl shromažďovat v novoměstském obecním dvoře v Sokolské ulici,“konstatují historici. Tedy v místech, kde dnes stojí centrála pražských hasičů.
Jenže situace se v Praze stejně jako na válečné frontě měnila každým okamžikem. Když se dělníci v lednu 1916 chystali začít s pokládkou kolejí do sběrného místa v obecním dvoře, práce na původně určeném místě u přečerpávací stanice se zdárně rozeběhla. Rozhodnutí o provizoriu padlo. Tak jako rakousko-uherská branná moc v Karpatech zlomila odpor carské armády, podařilo se překonat i nevoli vysočanských radních. Jen namísto Špitálské ulice se pro skládku našel vhodný areál na tehdejší Královské třídě, dnešní Sokolovské, poblíž mostu přes Rokytu na dohled dnešní polikliniky.
Mimořádná válečná doba si žádala i rychlá rozhodnutí. Tramvajové spojky v Sokolské ulici i na Královské třídě stavební čety položily na konci ledna 1916, aniž čekaly na schválení ministerstva železnic. Úřední posvěcení dostaly nové úseky až v době, kdy provoz již běžel.
Elektrické podniky pro svoz odpadu vybraly jedenáct vagonů deponovaných v Holešovicích. Typickou soupravu na svoz smetí tvořil od počátku motorový vůz se dvěma zapřaženými vagony. Posádku speciální tramvaje na lince mezi Sokolskou ulicí a Vysočany doplnil brzdař.
Specifický svoz odpadu svou roli plnil i poté, kdy skončila válka a Praha se stala metropolí mladé republiky. Odpadkové tramvaje dojezdily na jaře 1922. Během pěti let odvezly více než sedm set tisíc metráků odpadu. Největší porci smetí vypravily v prvních měsících roku 1922.
— Jan Bohata