Drama osmi setin. A Sáblíková je opět mistryní světa!

KOLOMNA Trenér Petr Novák si po závodě ulevil: „Jdu si dát takového panáka jako ještě nikdy. Dneska to bylo šílené. Hnal jsem Martinu dopředu vším možným.“

Právě prožil neuvěřitelné drama, do posledních setin, do posledních centimetrů. A na jeho konci... Martina Sáblíková je počtrnácté mistryní světa v rychlobruslení.

V ruské Kolomně se postavila na start závodu na 3 000 metrů coby žena, která si v celé sezoně držela na dlouhých tratích neporazitelnost. Jenže Ireen Wüstová, tolikrát její Nemesis, zajela už ve druhém páru tak rychle za 4:03,13!

V zadýchané hale se vzduch neustále oteploval, led měknul.

Dokáže Sáblíková v devátém páru patřičně odpovědět?

Pochybnosti útočily na mysl Češky. „Tohle není svěťák. V něm když zajedu za 4:04, stejně ho můžu celkově vyhrát. Tohle je jeden den, jeden závod. Bez nároku na opravu.“

Novák na svěřenkyni pohlédl a pronesl: „Čas, co jela Ireen, můžeš jet taky. Víc vědět nepotřebuješ.“

Nastupovala ve dvojici s jinou Nizozemkou, Marijí Jolingovou, stejně starou a loni bronzovou. Ta jí už po kilometru zkusila nastoupit. Sáblíková se v duchu přesvědčovala: Nesmí ti odjet. Držela se Jolingové zuby nehty. Možná až příliš. „Možná jsem tak kousla sama sebe.“

Na mezičasy Wüstové ztrácela. Novák jí už ani nehlásil, jak rychle zvládá jednotlivá kola. Jen ji burcoval rozmáchlými gesty: „Pojeď, pojeď, můžeš vyhrát.“Ozval se zvonec. Poslední kolo. Při vjezdu do něj sice s přehledem unikala Jolingové, ale za Wüstovou zaostávala o 24 setin.

Nevěděla to. Kolik ztrácí na Ireen, mohla se jen dohadovat. Poslední zatáčka, rovinka, nohu kopla do cíle. Uviděla na tabuli čas 4:03,05, zvedla oči na časomíru a v první chvíli jí nedocházelo, že je to čas vítězný.

Pak uviděla Nováka, jak křepčí s rukama nad hlavou. Pochopila.

„Bylo to neskutečně vydřené. Vyhrát trojku o osm setin, to je tak neskutečně malá vzdálenost,“vykládal do mikrofonu České televize Petr Novák mladší, trenérův syn. „Rozhodovala i správně položená brusle na cílovou čáru. Ale zvládla to profesionálně a bravurně.“

Tak vyčerpaná byla, že ani nemohla slézt z ledu. Ještě chvíli musela čekat na definitivu, v posledním páru nastupovaly Rusky Grafová a Voroninová, diváci je hnali. Ale po čtyřech kolech už oběma naskakovaly třívteřinové ztráty. „To se už na tomhle ledu sjet nedá,“věděla Sáblíková.

Mohla slavit. Zlato i obhajobu titulu. Mohla zpívat hymnu.

„Hrozně těžký závod,“svěřovala se, zatímco se vyjížděla na kole. „Takový boj jsem dlouho nezažila. Ale my máme zlato!“

Obří dávka euforie se mísila i s malou příměsí obav. Uvědomovala si, že už v pátek ji čeká start na trati 5 000 metrů, kde od roku 2007 na vrcholné akci neprohrála.

„Vím, co mám právě teď v nohách,“přemítala. „Protrpím si to zítra úplně stejně jako dnes, zvlášť když ten led bude stejně těžký. Musí se ta pětka rozjet opatrně, přitom já jsem si poslední dobou zvykla rozjíždět rychle.“

Po Wüstové, de Jongové a Jolingové se ji pokusí udolat dravá Schoutenová a specialistka Kleibeukerová. Ale ona má v podstatě splněno. „No jasně! Ať už to na pětce dopadne jakkoliv, já z Kolomny budu odjíždět šťastná.“