Jaká krize? Teď se tančí samba
Na sambodromu
Vsrdci brazilského Rio de Janeira, na pláži Ipanema začíná svítat. Na okolí to ale není poznat. Obří karneval, kterého se každoročně účastní stovky tisíc lidí z celého světa, oficiálně začal minulý pátek a skončil v úterý, sambou a caipirinhou povzbuzení návštěvníci budou ale tančit ještě další dva týdny. Navzdory ekonomické recesi, nebezpečnému viru zika a nesnesitelnému vedru. Tohle je totiž Brazílie!
„Na krizi nevěřím, politici si strkají peníze do kapes a vysávají naši zemi. Karneval mají ale všichni rádi. Brazilci nežijí z krize, žijí z radosti a zábavy,“říká čtyřiačtyřicetiletý instruktor bojového tance capoeira Sidney, který se v Riu narodil. I on na vlastní kůži pociťuje propad brazilské ekonomiky, který způsobil globální pokles cen komodit a hluboko zakořeněná korupce v této jihoamerické zemi.
Pod horou problémů
Zatímco v letech 2011 až 2014 rostl hrubý domácí produkt země v průměru tempem 2,2 procenta, za poslední měsíce se víc a víc propadá. Kvůli snižující se hodnotě domácí měny reálu klesá i reálná hodnota mezd a s ní také spotřeba. Vláda se navíc ocitá pod tlakem nespokojených občanů a s obtížemi hledá shodu na tom, jak nepříznivou situaci řešit. Státní ropný gigant Petrobras, který sám o sobě představuje 10 procent pravidelných investic, se zmítá pod tíhou nízkých cen ropy a korupčních skandálů. Lépe na tom není ani stavební společnost Odebrecht, která mimo jiné stojí za projektem loňského světového fotbalového šampionátu.
Ekonomické nesnáze dopadající na většinu Brazilců mohou stát prezidentku Brazílie Dilmu Rousseffovou křeslo. Po vyslovení nedůvěry první ženě v čele této největší latinskoamerické země v posledních týdnech volali jak opoziční politici, tak nejchudší obyvatelé favel.
Tím však výčet špatných zpráv nekončí. Latinskou Ameriku navíc sužuje virus zika, který u těhotných žen způsobuje poškození mozku nenarozeného plodu. Nemoc nejčastěji přenášejí komáři. Vedrem zpocená těla tanečníků, kteří v období karnevalu zablokují ulice sedmimilionové metropole, na ně působí jako magnet.
Během karnevalu to vypadá, jako by se čas v Rio de Janeiru zastavil. Brazílie má totiž po čas veselí státní svátek. Nefunguje většina služeb, a to včetně restaurací, které jsou jinak běžně otevřené i mimo pracovní dny. Veškeré dění se přesunulo na hlavní taneční třídy a vyhlášené pláže jako Copacabana a Ipanema. Ty lemují stánky s nepostradatelným občerstvením.
Tanečníci z celého světa
„Virus zika? Na to se mě zeptejte jindy,“říká pětadvacetiletá Kolumbijka Laura usrkávající ze čtvrtinky lokálního piva. Do Ria přiletěla kvůli hlavní taneční soutěži v kostýmech sambodromu.
Není sama, v pestrobarevných průvodech najdete tanečníky ze všech koutů světa. Ti se předhánějí v co nejkreativnějším pojetí tanečního klání. Fantazii se meze nekladou. Někteří vyrazili do ulic převlečení za čerty, jiní vsadili na kostýmy připomínající roboty z budoucnosti. Jedno mají ale všichni společné – neuběhne okamžik, během kterého se tanečníci mezi sebou spontánně nelíbají, a to navzdory varování, že virus
zika se může přenášet i slinami. Brazílie se na tradiční únorovou slavnost těší celý rok. Po celém Rio de Janeiru jsou rozesety stovky tanečních škol, které netrpělivé účastníky měsíce očekávaného karnevalu pečlivě připravují na zdánlivě nekončící zábavu. Vedle taneční průpravy svým žákům poskytují i nezbytné kostýmy a karnevalové příslušenství jako alegorické vozy. Nic ale není zadarmo a propastné ekonomické rozdíly rozvojové země jsou cítit i zde.
Zatímco velké školy samby dosáhnou na státní dotace a nemají nouzi o příliv financí i ze zámoří, na ty menší i přes intenzivní sluneční paprsky dopadají stíny ekonomických mraků.
Jednou ze středně velkých taneč-
Zářivá tanečnice ních škol v Riu je Alegria da Zona Sul, která byla založena v roce 1992. Sídlí v sousedství tří favel Cantagalo-Pavao-Pavaozinho u Copacabany, hodiny ale dává v tělocvičnách blíže administrativnímu centru města – v okolí její kanceláře totiž nebylo ještě donedávna úplně bezpečno.
Nejlepší školy mezi sebou soupeří v hlavním tanečním klání sambodromu. Každá má vlastní průvod, se sladěnými kostýmy a choreografií. V průvodu Alegrii se v rytmech latinské hudby natřásalo až 2 200 lidí.
„Krizi cítím, museli jsme omezit administrativu i celkovou organizaci. Nedostatek peněz ale karneval neovlivní, ten je o lidech a o tom, jak si ho dokážou užít,“říká Joarge Carlos da Silva Garrafa, který je v Alegrii zodpovědný za hodiny samby. Ve škole pracuje
už 25 let
Brazílie se na tradiční karneval těší celý rok. A nenechá si ho ničím pokazit ani letos, kdy zemi trápí recese i virus zika.
a patří mezi ty šťastnější, menší školy si totiž účast v hlavních průvodech vůbec nemohou dovolit. Jakkoli to může znít paradoxně, nad vodou je finančními příspěvky drží místní drogoví dealeři, na které uvadlá brazilská ekonomika nemá příliš velký vliv. Zodpovědnost vůči favelám cítí víc než federální vláda. Ta upřednostňuje megalomanské projekty jako fotbalový šampionát nebo konání olympijských her v roce 2016 na úkor favelado, jak si říkají obyvatelé skromných domků se sbitými plechy místo pevných střech.
Víc práce než zábavy
Brazilci se s krizí vyrovnávají po svém. Do ulic Rio de Janeira vycházejí celé rodiny, které se snaží návštěvníkům karnevalu prodat neal- koholické nápoje, zmrzlinu nebo oblíbený destilát z cukrové třtiny cachaça. Spousta místních, kteří si minulé ročníky karnevalu užívali v ulicích Ria, letos doma připravuje sacolé – mražený džus s kapkami cachaçy nebo vodky. Ten potom nabízejí davům turistů lemujících ulice a pláže.
Hodnota domácí měny reálu se za poslední měsíce snížila a turisté díky tomu víc utrácejí. Brazilci tak letos během karnevalu spíše než tancují pracují, aby vydělali nějaké peníze navíc.
Felipe, který pití během karnevalu prodává už 16 let, musel letos snížit ceny o 20 procent. Na caipi-
rinhu, která se na Copacabaně prodává za cenu kolem 10 reálů (asi 70 korun), si mnozí jeho zákazníci stěžovali – zdála se jim příliš drahá.
Obyvatelé Ria se ale v názoru na ekonomickou situaci země neshodnou. Luciano, který jezdí s taxíkem už dvacet let, říká, že vozí hlavně místní. Čtyřicetiletá stánkařka, která si nepřeje být jmenovaná, naopak tvrdí, že Brazilci nemají ani na to, aby si pronajali slunečník. „Já jsem chudá a tohle léto mi vůbec nepomáhá. My vyděláváme peníze především v létě a teď si budu muset počkat do léta příštího,“dodává.
Co Brazilec, to názor. Ekonomiku největší země regionu v nejbližších měsících mnoho pozitiv nejspíš nečeká. Jedno je však jisté: alegorické vozy, nespoutaný tanec a tropické slunce rozzáří napřesrok ulice Rio de Janeira znovu. Tohle je totiž Brazílie!
— S přispěním Kristíny Paulenkové v Rio de Janeiru