„Čekáme více firemních škol“
PRAHA Firmám už klasická střední učiliště dávno nestačí, potřebují si vychovávat vlastní specialisty. „Svoje firemní školy začínají připravovat i středně velké firmy,“říká šéf Asociace malých a středních podniků Karel Havlíček.
Průzkum ukazuje, že rodiče častěji než dříve zvažují dát svého potomka na odbornou školu. Jak se to dá vysvětlit?
Rodiče docházejí k závěru, že odborná škola je větší sázka na jistotu. Vědí, že existuje poptávka po odborných profesích. I pokud by se pak jejich potomek nedostal na vysokou školu, má slušné vzdělání, které uplatní napříč obory. Navíc, z odborné školy je slušná šance jít na technické nebo ekonomické univerzity.
Hodně se ale mluví o nedostatečné kvalitě odborných škol a učilišť. Kde jsou největší problémy?
Jsou v nich velké rozdíly, máme špičkové střední školy i kvalitní učiliště. Ale stejně tak velmi slabé. Chybu bych nehledal jen ve školském systému, ale spíše v osobách, které školy vedou. Někteří ředitelé a před- stavitelé škol problematikou, odvětvím i studenty skutečně žijí. Podle toho pak jejich škola vypadá.
Nižší školství mají v kompetenci kraje, které dříve podléhaly tlaku rodičů na otevírání gymnázií i v těch nejmenších městech. Může do toho nějak zasáhnout ministerstvo školství?
Myslím, že do toho musí zasahovat. Může to vypadat, že lokálnímu problému nerozumí, na druhou stranu má zase zdravý odstup, není prolobbováno regionálními skupinami. Typické je to u podpory soukromých škol. Někde byly kvůli vazbám na krajské školy upozaďovány, protože to je konkurence. To je špatně.
Některé firmy teď rozjíždějí vlastní školy, kde vychovávají absolventy „na míru“. Nechybí jim pak obecnější znalosti?
Škola je sice vychovává ve svém odvětví, ale to přece není spojeno jen s jedním zaměstnavatelem. Má-li někdo profesní základ, má pak šanci uplatnit se jinde, třeba i po částečné rekvalifikaci. V každém případě očekáváme boom firemních škol. Do- sud to bylo spíše doménou velkých podniků, ale začínají s tím i středně velké firmy. Teď jsem například jednal s majitelem firmy Vari, která vyrábí a exportuje zahradní techniku, a vážně uvažují, že by si vedle areálu vybudovali vlastní učiliště.
S jakými největšími komplikacemi se firemní školy potýkají?
Je to nákladná záležitost. Investujeme do něčeho, co bezprostředně neumožní vyrábět více, a tím i generovat vyšší tržby, což je z pohledu ná- vratnosti ošidné. Na druhou stranu si tím budujeme základnu, bez které se v budoucnu neobejdeme. Dnes se do toho pouštějí vizionáři a ti, kteří mají velkou hotovost. Dovedu si ale představit, že by se na takovéto aktivity měly daleko intenzivněji využívat jak evropské, tak národní fondy. Jsem přesvědčen, že se nám to vrátí.
Spousty dospělých i dětí jsou dnes přišpendlené k obrazovce mobilního telefonu. Tudy zřejmě cesta k řemeslu nevede. Ne- chybí dětem třeba vzory v rodině, v nejbližším okolí?
Trendy nezvrátíme. Musíme představovat řemeslo mladé generaci jako něco, co je bezprostředně spojeno s novými technologiemi. Nostalgickou vzpomínkou na dědečka řemeslníka nebo rétorikou o zlatém dně dnes málokoho přesvědčíme. Ukazujeme mlaďochům, že řemeslo není jen o špinavých montérkách, ale i o práci s výpočetní a komunikační technikou.
— Martin Petříček