Plameny a blikající majáky. O muzeum měli lidé strach
PRAHA „Hoří přede mnou velký dům,“hlásil do telefonu kolem půl druhé ráno na tísňovou linku muž z Čelakovského sadů. Ačkoliv si nedokázal vzpomenout, o jakou budovu jde, nebyla přesnější identifikace nijak nutná. V tu dobu totiž už hasiči věděli, kam své jednotky vyslat. Se zprávou o požáru Národního muzea mířilo na linku 112 hned několik podobných telefonátů. Prvním volajícím byl dvě minuty po půl druhé pracovník ostrahy muzea.
„Všichni příslušníci operačního střediska začali přijímat další a další tísňová volání kvůli požáru historické budovy Národního muzea. K zásahu okamžitě vysílali jednotky hasičů,“uvedla mluvčí pražského hasičského záchranného sboru Pavlína Adamcová.
Ve stejné chvíli, kdy se začala magistrála plnit hasičskými vozy, sledoval z protějšího chodníku zásah také Jakub Klír. „Ze všeho nejdřív jsem si všiml policejních majáků. Ty se tu v noci sice vidí dost často, ale tentokrát se policisté snažili otevřít plechová vrata, která vedou k lešení kolem budovy muzea,“popisuje noční události. Jako recepční jednoho z hotelů naproti muzeu měl v době požáru zrovna službu.
První věc, která ho při pohledu na policisty snažící se dostat přes zámek napadla, byla, že se do muzea někdo vloupal. Pak si všiml velkých plamenů, které šlehaly nad střechou.
„Po chvilce se objevili i hasiči, ale měli trochu problém se dostat nahoru. Pamatuji si, že první skupinka vybíhala na střechu po lešení. Potom to už ale bylo rychlé. Plameny zmizely tak do tří minut,“říká.
Pražany zpráva o požáru zasáhla
I přesto, že se celý incident odehrával v noci, bylo na místě několik desítek přihlížejících. „Skoro pořád tu stálo zhruba dvacet lidí, kteří to různě fotili. Většinou to byli asi cizinci, kteří zrovna procházeli ko- lem,“myslí si recepční Jakub. Pohled na zasahující hasiče byl podle jeho slov působivý. „Hasičských aut tu mohlo být tak sedm. Alespoň tam, kam jsem dohlédl. Celá ulice blikala barevnými světly. Střídavě policejními a hasičskými,“vzpomíná.
Pohledy kolemjdoucích mířily na budovu muzea i v dopoledních hodinách, kdy už hasiči ohnisko požáru jen dohašovali. „Dozvěděla jsem se to z internetu a šla jsem se sem hned podívat. Jako rodilého Pražana mě to samozřejmě zajímá. Byla by velká škoda, kdyby se muzeu něco stalo,“sděluje své pocity Eva Benešová, zatímco kontroluje na displeji fotoaparátu snímek hasičského vozu. „Ta zpráva mě hodně zasáhla,“dodává.
Podobné pocity má i další z přihlížejících. „Té zprávy o požáru jsem se docela lekla. Musím říct, že jsem měla o budovu strach. Přece jenom je to památka,“hodnotila paní Václavová z Proseka. I ona se k Národnímu muzeu přišla podívat proto, aby viděla, jak na tom budova je. „Hlavní je, že se nic nestalo těm exponátům, které jsou naštěstí kvůli rekonstrukci pryč. To by mě hodně mrzelo,“říká.
Požár střechy historické budovy Národního muzea Pražany zaujal. Ti, kteří přímo nesledovali zásah hasičů v noci, se k historické budově vydali ze zvědavosti ráno.
Falešný poplach
Podle mluvčí hasičů Adamcové vyjíždějí jednotky k údajným požárům střechy Národního muzea poměrně často.
„Zaznamenali jsme už desítky takových případů, ale vždy se jednalo o planý poplach. Na dvoře historické budovy je totiž kotelna s komínem, ze kterého vychází kouř,“uvádí Adamcová a dodává, že musí hasičský záchranný sbor reagovat v každém případě. I když se třeba jedná o zjevný vtip.