Krejčí chce uspět s Bostonem. A vítá Světový pohár
BOSTON Zatímco Jakub Voráček, Jaromír Jágr a další elitní Češi v NHL střídají senzační zápasy a série s obdobími méně produktivními, David Krejčí představuje konstantní sílu. Když je zdravý, můžete si být jistí, že bude bodovat pravidelně. Ze 43 zápasů této sezony byl bez gólu nebo asistence jen třináctkrát, a nebýt měsíční absence kvůli zranění, sotva by někoho z krajanů pustil v bodování před sebe.
Ale šikovný centr má jiné cíle než být na konci sezony nejproduktivnějším Čechem v NHL. Chce dotáhnout Boston do play-off a těší se i na zářijový Světový pohár, při němž by měl patřit k lídrům ofenzivy výběru trenéra Josefa Jandače.
„Bude to skvělý turnaj, nejlepší hráči z celého světa. Snad tam neu- děláme ostudu,“řekl pro MF DNES hokejista, jehož jméno bude téměř jistě na seznamu 16 hráčů z úvodní části nominace, kterou hokejový svaz oznámí začátkem března.
Je pro vás Světový pohár velkou motivací?
Ano. Je čest hrát na mistrovství světa, ale nikdy nevíte, jestli tam budete. Protože v NHL je play-off, někdy přijde zranění nebo vás nepustí klub. Ale pokud jste v nominaci na Světový pohár, jedete určitě, protože máte celé léto se do toho dostat.
Místo šampionátu v Moskvě je pro vás cílem play-off v NHL, do kterého se Boston loni nedostal. Jak to vidíte letos?
Jsme zkušenější, mladší hráči už
Ledová královna jsou tady trochu déle, dokážou odehrát víc minut. Tým je na tom o hodně lépe než minulou sezonu.
Boston se mění, pryč jsou hokejisté jako Nathan Horton, Milan Lucic, Jarome Iginla. Nastupují mladší hráči: Ryan Spooner, David Pastrňák... A vy už patříte pomalu k veteránům týmu. Jak to vnímáte?
Máme dobrý mix mladších a zkušených hráčů. A když se podívám na ty starší, tak kromě výjimek jako Zdeno Chára patří ti ostatní ještě do střední generace. Třeba já, Patrice Bergeron a další. Je nám 29, 30 let, ještě nejsme tak staří. Určitě máme ještě pár let před sebou. Věřím, že se letos dostaneme do play-off, něco ukážeme, v létě zůstane kádr
Tomáš Macek reportér MF DNES
Poslední porážku na pětikilometrové trati při vrcholné akci utržila na olympiádě v Turíně 2006. Tehdy v osmnácti skončila těsně čtvrtá. Uplynulo deset let. A od roku 2007 Martina Sáblíková pětce nepřetržitě vládne.
Do ruské Kolomny přijela s touhou uhájit trůn. Ale také s vědomím, co vše se může stát. Po čtvrtečním klání na 3000 metrů, když si kouč Petr Novák prohlédl její brusle, zhrozil se: „Tu levou měla z obou stran úplně strženou – zatáčkovou celou a tu druhou napůl. Nemohla jít do hran a pořádně se odrazit.“
Teď už se nedivil, proč si předtím říkal: Takhle technicky špatně jsem ještě Martinu jet neviděl. Přesto trojku o osm setin ovládla. Nyní je tedy na řadě pětka. Dvě odpočaté Nizozemky si na ni brousí pohromadě a příštích pět let ještě můžeme leccos dokázat.
Když pomineme úterní výpadek s Los Angeles (2:9), první tři zá- pasy po Utkání hvězd NHL jste dovedli do prodloužení. Je cítit, že v základní části už přituhuje?
Nechceme chodit každý zápas do prodloužení, rádi bychom vyhráli v základní části, ale teď potřebujeme každý bod. I když to znamená, že vyhrajeme v nastavení, a dáme tak soupeři jeden bod, vždycky je podstatné, zda máme dva body, nebo ne. Ty poslední dva měsíce to teď budou hodně těsná utkání.
Východní konference je letos v situaci typické spíš pro Západní konferenci – skoro všechny kluby jsou ještě ve hře o play-off, což dřív nebývalo...
Třeba Florida měla v minulosti mladý tým, který teď dozrál a získal zkušenosti, takže je nahoře. Ve hře je víc celků. Carolina, Philadelphia, u nás v Atlantické divizi tradičně skoro všechny. Nebude to jednoduché. Jedině Washington se drží hodně nahoře, ale jinak je to otevřené.
Jak se cítíte zdravotně? Stihl jste doléčit zdravotní trable?
„Bude to skvělý turnaj, nejlepší hráči celého světa. Snad tam neuděláme ostudu.“David Krejčí o Světovém poháru
Pomohlo mi těch pár dní odpočinku, kdy se NHL přerušila kvůli Utkání hvězd, cítím se o hodně líp.
Mnoho hokejistů NHL strávilo pár dní volna u moře v Karibiku. Kde jste byl vy?
Máme s manželkou dům v Charlestonu v Jižní Karolíně, tak jsme letěli tam. Nebylo to na koupání, ale bylo nějakých patnáct stupňů a slunečno. Určitě lepší než tady v zasněženém Bostonu.
— Michael Langr