Vrtěti Psíkem aneb mnoho rolí Alího F.
Vydal by ministr spravedlnosti Robert Pelikán Alího Fajáda do USA, nebýt únosu pětice Čechů? A mohl by to vůbec udělat? Odpověď na tuto otázku je složitější, než se na první pohled zdá. A nejde tu jen o zákoutí vydávacího práva, ale spíš o to, zda je Fajád opravdu obchodník se zbraněmi, které měly zabíjet americké občany, anebo jenom agent libanonské tajné služby, který řečmi o dodávkách zbraní sledoval splnění své zpravodajské hry. Ve druhém případě by ho Češi zřejmě nesměli vydat ani podle vlastních pravidel – vydává se jen ten, jehož čin je i z pohledu českých zákonů trestný.
Sám Fajád i jeho obhájci předestírají právě verzi o zpravodajci zatčeném při plnění úkolu. A dokládají to konkrétními dokumenty.
Do Prahy pro informace
Důležité je, že americká protidrogová agentura DEA několik let hrála hru s někým jiným – Farouzim Jaberem a Chálidem Marabím, s muži, již pak skončili ve vězení s Fajádem.
Američané dva roky trpělivě sledovali každý jejich krok a podařilo se jim dát dohromady poměrně přesvědčivý důkazní materiál. Například o tom, že se Jaber s Marabím podíleli na praní špinavých peněz.
O možném obchodu se zbraněmi se oba muži začali s nastrčenými americkými agenty bavit teprve v roce 2013, tedy o dva roky později. Vyplývá to z části písemných důkazů k Fajádovu případu, které MF DNES prostudovala. Z dokumentů, které tuzemským úřadům zaslali vyšetřovatelé z USA, je patrné, že obchod se zbraněmi do Kolumbie, kvůli kterému Američané chtěli Fajáda vydat, se dojednával až do listopadu 2013 bez Fajádovy účasti.
Fajádova verze příběhu je proto následující: ve chvíli, kdy se na něj obrátil Farouzi Jaber, muž, kterého do té doby neznal, s žádostí o schůzku, spojil se Fajád se svým řídícím důstojníkem v libanonské tajné službě Alím Nuredínem. Chtěl od něj, aby špioni v Libanonu sehnali informace, o koho vlastně jde a jak má Fajád dál postupovat.
Po několika dnech přišla z Libanonu odpověď: Jaber je nebezpečný, dávej pozor, ale na schůzku jdi, potřebujeme vědět, co má za lubem.
Fajád tedy měl za úkol sehrát zpravodajskou hru. V takovém případě mohl s domnělými teroristy naoko vyjednávat, aby získal jejich přízeň. A informace o tom, co chystají, pak předat do Libanonu.
Původní Fajádovy plány nalákat Jabera do Libanonu nevyšly. Jaber se chtěl setkat na neutrální půdě ve středu Evropy. První schůzka byla ve Varšavě, další v Praze. Na ni Fajád kývl podle svého advokáta Jana Švarce proto, že zde měl domluvené pracovní jednání za ukrajinskou zbrojařskou společnost Ukrspecexport, ve které byl poradcem ředitele.
Jak schůzka dopadla, je už známé: Fajád spolu s Jaberem a Marabím skončili v české vazbě.
Dostat ho do rukou
Fajádův životopis dává příliš velký prostor pro různé interpretace toho, proč na pražskou schůzku šel, i toho, proč by se Američanům hodilo „dostat ho do rukou“.
Měl výtečné informace o ukrajinském zbrojním průmyslu, byl důstojníkem libanonské tajné služby a také poradcem později svrženého ukrajinského prezidenta Janukovyče.
Nápovědou může být role Jabera, muže, který nechtěl být z českého vězení jako jediný vrácen do Libanonu a radši si zažádal nejprve o azyl v Česku a posléze o vydání do USA. Je tedy možné, že s Američany spolupracoval již dříve. A že jeho úlohou mohlo být do případu Fajáda vtáhnout.