Sick days nemocenskou nenahradí
etřit se ve veřejných financích musí. A tak nám skutečně v důsledku neplacení nemocenské za první tři dny nemoci také ubylo nemocných, zejména těch zaměstnanců, jimž nemoc trvala právě do tří dnů.
Kdyby to bylo výsledkem toho, že se zlepšil zdravotní stav obyvatelstva, zasloužilo by si to ocenění. Pravda je však taková, že lidé nejsou méně nemocní, jen jsou méně často na dávkách nemocenského pojištění. A tak nemoc buď přecházíme, nebo si bereme dovolenou. Ale ta by měla přece sloužit nikoliv k vyležení chřipky, ale k obnově sil pro další práci.
Proto nevím, zda je tento stav možno považovat za úspěch. Není to přece tak, že všichni nemocní jsou podvodníci, kteří jen zneužívají dobrodiní nemocenských dávek. Místo aby se zvýšila účinnost kontrolních mechanismů (i u lékařů a pojišťoven), aby na dávkách byli skutečně jen nemocní, považuje se za úspěch to, že se prostě na nemocenské vyplácí méně.
Já třeba platím každý měsíc docela vysoké částky, ale na nemocenských dávkách jsem nebyl určitě více než dvacet let. A kdybych teď nemocný byl, vzal bych si asi také dovolenou. Je to spravedlivé? Co takhle třeba právě u kratších dob nemoci zohlednit jejich četnost v daném roce? Třeba dvě krátkodobé nemoci do tří dnů plně pokrýt dávkami nemocenského pojištění, ale třetí a další už ne? Je třeba v této souvislosti myslet na to, že jsou u nás početné kategorie zaměstnanců, kteří skutečně žijí od výplaty k výplatě, a propad příjmů na nulu za první tři dny nemoci je pro ně významným zásahem do rozpočtu.
Teď se konečně projednává ve Sněmovně návrh na vrácení nemocenské i za první tři dny – a bylo by dobré, kdyby tato legislativní změna prošla. Naopak zvažovanou alternativu tzv. sick days, kdy by měl každý podle zákoníku práce nárok si sám vybrat pět dnů volna navíc, dejme tomu i na vyležení chřipky, bych příliš nepodporoval. Ve skutečnosti je to vlastně navýšení dovolené o dalších pět dnů, a to by mělo zůstat na kolektivním vyjednávání a součástí kolektivní smlouvy s konkrétním zaměstnavatelem, nikoliv pro všechny závazným právem podle zákoníku práce.
— Jiří Němec autor vyučuje ústavní a správní právo na VŠ