Na nulové úroky doplácí nižší třída, říká investor
PRAHA Daniel Gladiš se investování věnuje čtvrt století, v roce 2004 založil a od té doby řídí akciový Vltava Fund, který spravuje dvě miliardy korun a minimální vstupní investice je 3,5 milionu. „Pro investory teď bude řada příležitostí,“tvrdí o současné situaci na trhu.
Jak vidíte současné trhy?
Začátek roku byl nejhorší snad za sto let, změnila se psychologie investorů, zavládla negativní nálada. Klíčových příčin je několik a souvisejí spolu: ceny komodit, odliv měn do dolaru a dění v Číně. To, že trhy padají, ale není špatné – znamená to, že se objeví řada příležitostí.
Došlo ke značnému zlevnění komodit. Je to dobře, nebo špatně?
Lidem dělá radost, když berou benzin za 27 korun, ale pro světovou ekonomiku to není úplně dobře. Došlo ke kolapsu cen ropy, ale také železné rudy, uhlí, mědi, niklu – zkrátka všech velkých komodit. Řada firem z těžařských sektorů a těch, které jsou na ně navázané, nedokáže za aktuálních cen přežít. Prudce proto osekávají investice a to se projeví negativně na ekonomickém růstu. Čeká nás ještě spousta bankrotů těžařských a ropných fi- rem. Spousta zemí je navíc na komoditách existenčně závislá: Rusko, Blízký východ, Brazílie, Nigérie, Venezuela, částečně Austrálie. A většinou jsou to země, kde by si nestabilitu nikdo nepřál.
Proč s tím souvisí silný dolar?
Tlačí komodity dolů a způsobuje propad většiny měn rozvíjejícího se světa. Odliv kapitálu z těchto zemí problém ještě prohlubuje. To je případ Ruska, Číny, zemí jihovýchodní Asie, Brazílie. Zemím, které měly napůjčováno hodně v dolarech, najednou dolarové závazky v přepočtu na domácí měnu strašně narůstají.
Co s takovými zeměmi bude?
Země jako Venezuela zbankrotují, země jako Rusko přežijí, ale zásadně zchudnou, protože například ruský rubl spadl na polovinu.
Kdy se rovnováha obnoví?
Těžko říct. Je tu totiž ještě třetí divoká karta a tou je Čína. Historie jasně ukazuje, že žádná komunistická země nedokázala řídit svou ekonomiku úspěšně, a Čína nebude výjimkou. Soudruzi mají problém, protože země skoro neroste a číslům, která vykazují, nikdo nevěří. Jak je to ve skutečnosti, je vidět na statistikách spotřeby elektřiny či zahraničního obchodu. Navíc Čína trpí obrovským odlivem kapitálu. Peníze prchají a zemi se nedaří, to zname- ná, že exportní síla oslabuje, čínští občané a firmy ztrácejí víru v jüan a kupují cizí měny, hlavně dolary. Měnové rezervy klesly ze čtyř bilionů dolarů za necelý rok na 3,25 bilionu. Tlak na měnu se zvyšuje. Koncem ledna čínské vedení prohlásilo na adresu George Sorose (finančník a miliardář, který se proslavil spekulacemi s měnami, pozn. red.), že se mu čínskou měnu potopit nepodaří. To mi připadá úsměvné.
Jaké vidíte investiční příležitosti v Evropě?
Evropě pomáhá levné euro. Když ale čtete americký list Wall Street Journal anebo asijské finanční noviny, zjistíte, že Evropu už nikdo moc vážně nebere. Není centrem dění ani tahounem růstu, hlavně kvůli neschopnosti EU se k čemukoliv rozhodnout. V Evropě přesto sídlí spousta dobrých firem, které dělají globální byznys.
Často upozorňujete na to, že vedení firmy se k akcionářům nejhůře chová v Asii, konkrétně v Číně. Jakou s tím máte zkušenost?
Věnovali jsme se Číně deset let a náš závěr je, že je lepší se jí úplně vyhnout. Od tamních makléřů se můžete dozvědět, že čtyřicet procent firem, jež se obchodují na trhu v Šanghaji, vůbec neexistuje. Vyskytly se dokonce případy, kdy zdánlivě legitimní firma zničehonic zmizela a vzápětí se ukázalo, že to byla zástěrka pro organizovanou prostituci. A jak se chcete v Číně domoci spravedlnosti? Neumím si představit, že by takové věci probíhaly v západních zemích v podobně masivním měřítku.
Kdo podle vás nejvíc škodí trhu?
Centrální banky, protože deformují cenu peněz a kurzy měn. Kolaps v komoditním sektoru je způsoben do značné míry tím, že firmy investovaly hodně do těžebních kapacit, protože měly peníze zadarmo, za nízké úrokové sazby. Teď je kapacit moc a komodit na trhu také moc. Paradoxně nízké sazby, které mají tlačit inflaci nahoru, teď přinášejí spíš deflaci, protože nadbytek kapacit tlačí ceny dolů. Nulové sazby způsobují, že kapitál je alokován špatně – jde do projektů, které by normálně byly nerentabilní.
Kdy skončí politika nulových úrokových sazeb?
To nevím, každopádně ožebračuje vkladatele. V Česku jsou asi dva biliony korun vkladů, a když je inflace půl procenta, rovnovážné úrokové sazby na trhu by měly být dvě procenta, ne nula. Dvě procenta rozdílu vkladů na dvou bilionech aktiv je 40 miliard na úrocích, o které vkladatelé ročně přicházejí. Díky politice nulových úrokových sazeb, které nastavují centrální banky, vydělává stát, protože si půjčuje za méně peněz. Doplácí na to nejvíc nižší a střední třída, které mají většinu peněz v bankách. Bohatí obvykle investují do finančních aktiv, jejichž cena jde díky nulovým sazbám nahoru. Politika nulových sazeb zdůrazňuje nerovnost.
Co se stane, až sazby začnou zase růst?
Ti, kdo si napůjčovali, na to těžce doplatí. Minulá krize byla způsobena do velké míry akumulací špatných dluhů, dnes jsme na nejlepší cestě k témuž. Dluhy všech zemí jsou mnohem větší než před osmi lety, nikdo nezačal šetřit. Navíc nulové sazby nemotivují státy, aby šetřily, mohou si půjčovat zadarmo. V Česku při růstu ekonomiky přes čtyři procenta není schodek 60 miliard žádný úspěch. Kdy jindy chtějí politici začít snižovat dluh než v dobách obrovského boomu?
Stačí, aby Čína devalvovala měnu o 20 procent, což se může stát. Německo jako země, která je na to velmi citlivá, dostane velkou ránu a my, protože závisíme na exportu do Německa, budeme zasaženi také. Bude po růstu a schodek rázem poskočí o 100 miliard výš.