Jak to v Lucerně znělo, když se rocku ještě říkalo beat
PRAHA Hudbu z časů dávno minulých přináší v opulentním výběru třiapadesáti nahrávek na dvou CD supraphonská archivní novinka Beat Line 1967–1969. Kromě písniček notoricky známých obsahuje také řadu takových, které mají k dispozici jen sběratelé.
Je to možná paradox, ale jen zdánlivý: první disk, na kterém jsou vesměs studiové nahrávky československých rockových (tedy „beatových“, jak se tehdy říkalo) kapel, začíná zvukem cembala. Písnička brněnské skupiny Atlantis Seď a tiše poslouchej z jedné strany užívá tehdy oblíbené westcoastové vokály, na straně druhé čerpala ambici- ózní kapela sourozenců Ulrychových z evropské staré hudby. A nebyla jediná, i jejich brněnští krajané Synkopy 61 stavěli na podobných principech, jednu ze zde uvedených písniček přímo nazvali Suita pro J. S. Bacha. A s vokály, inspirovanými kalifornskou rockovou scénou, pracovaly i další kapely – The Rebels s vlasatým Jiřím Kornem, Juventus, v němž zpíval Karel Černoch, nebo The Cardinals.
První disk, zachycující stav naší scény kolem 1. československého beatového festivalu (1967), však ukazuje a připomíná i další věci. Třeba jak zajímavě tehdy zněly slovenské kapely (The Soulmen v čele s Dežem Ursinym a Prúdy Pavola Hammela a Mariána Vargy), jak opravdu velcí hitmakeři byli Petr Janda a Petr Novák nebo jak anděl- ským hlasem už tehdy vládla Hana Ulrychová. Viz její podání Krylovy Nevidomé dívky, v níž ji doprovázejí olomoučtí The Bluesmen. Mimochodem kapela, po níž se ze 60. let zachovalo sice pár nahrávek, ale vlastně žádná bluesová; tomuto žánru se začali naplno věnovat až po obnovení v 90. letech. A také slyšíme, jak jen horko těžko doháněli dobu ti, kteří ještě pár let předtím patřili k průkopníkům rock’n’rollu (Komety či Pavel Sedláček a jeho The Colour Images).
Hodně zajímavého z dnešního pohledu najdeme i na druhém disku. Už třeba to, že většina je ho natočena živě – jde o zremasterované nahrávky LP z 2. československého beatového festivalu, který se konal v Lucerně v prosinci 1968, tedy sice už po „spojenecké“invazi, ale za ještě stále poměrně svobodné atmosféry. Toto album bylo první živě natočené české rockové elpíčko – a nejspíš už o rok později by nepochybně bylo nemyslitelné, aby drtivá většina nahrávek zněla v angličtině. V originálním rock’n’rollovém jazyce tu zpívají dokonce i Karel Kahovec s Flamengem nebo Petr Novák.
Miki Volek divoce křísí duchy černého rhytm and blues, stejně jako Michal Prokop v čele Framusu Five. Viktor Sodoma z čerstvě rozpadlých Matadors tady předvádí se Spáleného Apollobeatem za zády úplné hlasové orgie. Jen škoda, že Vladimíra Mišíka s Radimem Hladíkem z tehdy čerstvé „supergroup“Blue Effect koncertní záznamové zařízení nezachytilo a připomínáme si je tu jen studiově.